Otevřít hlavní menu

Časopis Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci/1911/112/Vzpomínka na † P. Ig. Wurma

Údaje o textu
Titulek: Vzpomínka na † P. Ig. Wurma
Autor: Vlasta Havelková
Zdroj: Časopis Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci, č. 112, s. 211–213. Dostupné online.
Vydáno: Olomouc, prosinec 1911
Licence: PD old 70
Související: Autor:Ignát Wurm
Index stran
Související na Wikidatech: Ignát Wurm

Vzpomínka naP. lg. Wurma.

Když jsem byla ještě malou dívenkou asi před čtyřiceti léty, již tenkráte znala jsem p. P. Wurma. V těch dobách byl u nás v Blánsku, kde byl můj otec Jindřich Wankel knížecím hutním lékařem, čilý ruch vlastenecký a často zavítali k nám vzácní hosté z daleka. Přicházeli náš Rieger, Palacký, Brauner a s nimi vždy P. Wurm z Brna, vždy rozmilý a usměvavý. Pak míjela léta, a když jsem se provdala za † professora J. Havelku do Olomouce, kdež zatím zastával P. Wurm místo vikáře, byl on první, který mne co dávný přítel mých rodičů srdečně uvítal. Od těch dob býval u nás častým hostem a rozmluvy naše společné točily se skoro výhradně jen v kruhu dějinných událostí slovanských, archaeologie a praehistorie, což mne velmi zajímalo, neboť otec můj byl váženým archaeologem a měl krásné starožitnické sbírky, a my děti takřka srostly jsme se snahou svých rodičů, kteří se o tato odvětví vědy slovanské vášnivě zajímali.

Když dlíval Wurm jako poslanec Ve Vídni, psával mému muži dlouhé listy,[1] v nichž kladl buď vědecké otázky týkající se Slovanů, sděloval různé vědecké prameny literární o Slovanech jednající nebo vypisoval dějepisné doklady atd. Často přicházíval s povozem a zavezl nás do okolí Olomouce na místa, kde se vyskytly pohanské pohřebiště, hradiště neb jiné památky a měl velkou radost, když jsem poznala dle určitých známek místa praehistoricky památná a přinesla odtud co důkaz několik střepů z popelnic, obroušenou kosť atd. Říkával: »Vida, jablko nepadlo daleko od stromu. Nu dobře, dobře, tož hledejte jen, potřebujeme dokladů, že zde byli Slované od pradávna a že měli svou kulturu.« Když pak moji rodiče se odstěhovali do Olomouce, tu byl Wurm v naší »zádruze« na Blažejském náměstí denně. Bývaly to milé chvíle! S několika dobrými přáteli olomouckými, kteří rádi poslouchali vědecké výklady a debaty mého otce a Havelky, přicházíval P. Wurm a nepřestával, jsa neobyčejně ve slovanských dějinách obeznalý, vyhledávati nová themata k dalšímu výkladu. Stále povzbuzoval nás všech k činnosti a k studiím vědeckým. Tak ušel čas — až konečně usnesli se naši přátelé, že založí v Olomouci Vlastenecký spolek musejní. P. Wurm pak s mladistvým zápalem věnoval se celou duší museu a hleděl hlavně, aby v kruzích kněžských získal pracovníky a příznivce. Když roku 1884 pozval nás, otce mého, mne a sestru Madlenu k vyjížďce do Tovačova, kde měla † sl. Xavera Běhálková sbírku hanáckého vyšívání a když uviděl náš úžas nad krásou ornamentů a zvěděl, že vidíme v nich něco více než pouhé krásné práce ženské, tu byl P. Wurm dojat až zaslzel a prosil nás, bychom se ujaly těchto kulturních zbytků lidu našeho.

Ustanoveno ihned, že uspořádána bude výstava výšivek lidových. Den na to pak rozeslal P. Wurm na všecky strany Moravy dopisy k známým mu osobám, by se sbíraly výšivky pro velkou výstavu lidového vyšívání, kterou Vlastenecký spolek musejní v Olomouci uspořádá.

Byla to doba nadšení a čilého ruchu. Přicházely z různých končin Moravy zásilky výšivek a jásání i obdivu nebylo konce. P. Wurm usmíval se blaženě a stále znovu se nás ptal: »Co vidíte v těch výšivkách? Nu, co tomu říkáte? Žena slovanská měla a má velké poslání kulturní po boku muže a hlavně byly to ženy, které tvořily ty krásné písně, zachovaly nám ladné ornamenty a částečně i mudrosloví.«

Neúnavně obcházel P. Wurm vlastenecké rodiny moravské, všude rozněcoval a povzbuzoval k práci vlastenecké a nebylo snad jediné paní a dívky, která by, poučena byvši jeho slovy, nepřišla a nepomáhala snášeti z celé Moravy výšivky a kroje pro výstavu, která se znamenitě zdařila. P. Wurm neochaboval i pak a stále čile slovem i pérem hlásal a podporoval myšlenky národopisné a hlásal, že ne jen jazyk, nýbrž i celý způsob žití našeho tvoří národnost.

Po celé Moravě hořel plamen nadšení pro národopis a radostné hledání po památkách lidových za účelem, aby byly v museích uschovány — a toto nadšení zalétlo i k sesterským Čechám, kdež se zrodila myšlenka uspořádati Národopisnou výstavu Českoslovanskou v Praze, kterou veřejně pronesl řiditel F. A. Šubrt a také s pomocí nadšenců skvěle provedl.

Po smrti Havelkově a pak po smrti mého otce, ujal se P. Wurm Vlasteneckého musea, a když jsme odešly s matkou do Prahy, neuplynul snad ani týden, aby nedošlo od P. Wurma psaní plné povzbuzování k činnosti, plné ideí, pokynů, plné nadšeného hlásání o slovanském národě a jeho zašlých dobách, slávě, krutém utiskování a jeho svěží lidové kultuře, která zanešena vrstvou cizí, tají své čisté mladistvé krásy v srdci lidu slovanského v nejzazších koutech vlasti. Říkával: »Přijde doba, kdy Slované svou silou přemohou shnilý západ a kultura jejich postavena na morálních základech zvítězí!«

Nyní odpočívá tělo jeho v matičce zemi, však duch jeho žije dále, neboť on žil pro ideu a kdo idee tvoří, ten nezemře.


  1. Korrespondence Havelkova s Wurmem se zachovala?dopisy (počtem 20) jsou uloženy v našem museu. Bylo by záhodno, aby zachována byla v olom. museu též korrespondence Wurmova s Havelkou. Pozn. redakce.