Otevřít hlavní menu
Údaje o textu
Titulek: Časné začátky
Autor: Ignát Herrmann (jako —on)
Zdroj: Národní listy, roč. 27, č. 125, s. 5
Vydáno: 07.05.1887
Licence: PD old 70

Neskonale smutným dojmem působí na navštěvovatele soudní síně zjevy dětských postav, pohnaných před soud pro zločin. U starých, otřelých, prohnaných darebů, navyklých zločinu a kriminálu, setkáváme se mnohdy i s dojmem komickým, avšak zjev nedospělého tvora, zjev chlapce vyvolá ve vás vždy myšlénky truchlivé. Cítíme, jak počíná se tu spřádati černý osud lidské bytosti, poměrů by se mohla vyšinouti k čestnému postavení v životě, cítíme, že se propadá tato bytost zločinu snad pro celý život budoucí a co nejsmutnější: cítíme, že tvor takový pravidlem ociťuje se na strašlivém místě tom bez vlastní viny, že vina u veliké většiny případů spadá na jeho vychovatele, kteří položili do malého srdce, do nevyspělého mozku špatný základ. Kdežto při odsuzování zločinců starých odcházíme ze síně soudní mnohdy s uspokojením, že dostalo se jim zasloužené odplaty za nezákonné, násilnické, zločinné skutky, pociťujeme po přelíčení s dětmi — ať provedly cokoli — vždy hluboké politování. Jaké žití je očekává, kam povedou tyto začátky, tážeme se pokaždé. Odpověď podá doba možná spůsobem nejděsnějším. Tuláctvím, malými krádežemi se počíná — loupeží, vraždou se končívá. Jaká to děsná budoucnost!

Před čtyřčlenný soud, jemuž předsedal president trestního soudu p. Procházka, pohnáni včera dva takoví malí zločinci. Postavy malé, přímo dětské, na věk svůj nedosti vyvinuté. František Hubený, 14letý syn kováře, Karel Sýkora, 16letý tulák, oba z Roztok, měli zodpovídati se ze zločinu krádeže.

Hubený trestán byl již třídenním vězením pro krádež. Sýkora učil se obuvnictví, utekl však po třech měsících mistru svému, toulá se nyní a žebrá a odseděl už čtyři měsíce pro krádež.

Poslední dobou potloukali se spolu po vesnicích a dne 6. dubna přišli do Černuce u Velvar, kdež v domku Kateřiny Prokšové vymáčkli okno, vlezli do světnice a ukradli tu čtyry tobolky s úhrnným obnosm 5 zl. 62 kr., dvě staré stříbrné mince z doby císaře Leopolda II. a Marie Terezie, čtvrt libry medu, dvě náprsní jehlice a kapesní nožík.

Kateřina Prokšová při návratu domů spozorovala ihned krádež, strhla poplach a zvěděla, že potulovali se obcí dva podezřelí chlapci. Chlapci stíháni, dopadeni ve Bříze a dopraveni zpět do Černuce.

Cestou rozdělili již svůj lup a něco utratili, z části však byly u nich odcizené věci nalezeny. Hubený, kterýž nezdá se být zcela zkaženým, odevzdal ihned a dobrovolně podíl svůj na penězích, 2 zl. 13 kr., obecnímu starostovi. Náprsní jehlice nenalezeny však u malých ničemů, darovalť je Sýkora děvčeti jakémus, s nímž se na silnici setkal.

Chlapci vyznali se z krádeže úplně, i při včerejším líčení, byli uznáni vinnými zločinem krádeže a přestupkem tuláctví a odsouzeni oba do těžkého žaláře: Hubený na šest neděl a ke dvěma postům, Sýkora na dva měsíce a ke čtyřem postům. Krom toho uznáno, že po odbytém trestu mohou býti dáni pod policejní dohled.

Šedý trestnický šat, jímž chlapci byli oděni — poněvadž přišli nejspíše v hadrech do vazby — zvyšoval trapný dojem. Na Františku Hubeném pozorovati bylo sklíčenost, důkaz to, že mohl by být ještě napraven. Avšak Sýkora hleděl tupě a lhostejně před se, jakoby se ociťoval na místě obvyklém, jemu příslušném. A pak za nimi zapadla těžká vrátka dlouhé chodby, do níž ústí dvéře četných separací…