Čarovný proutek
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Čarovný proutek |
Autor: | MUDr. Karel Driml |
Zdroj: | Národní listy, roč. 67, č. 142. s. 9 Národní knihovna České republiky |
Vydáno: | 24. 05. 1927 |
Licence: | PD old 70 |
Související články ve Wikipedii: Poděbrady |
Chci psáti o poděbradských lázních a začínám zpovědí, že věřím v kouzla. Věřím, že pátek je nešťastný den, věřím, že třináctka je číslo, které by mělo zmizeti ze všech početnic, věřím, že jsou oči, které uhranou, ale věřím také, že nález podkovy a čtyřlístku přináší štěstí, že sedmička často má větší cenu, než eso, věřím, že jsou lidé, kteří se narodili na šťastné planetě, a věřím, že jsou čarovné proutky, které odkrývají poklady.
Před dvaceti lety byl takovýto poklad odkryt čarovným proutkem na nádvoří poděbradského zámku.
Nebýt koupelného proutku, nebylo by Poděbradky, nebylo by tolik uzdravených z různých nemocí a nebylo by ani tohoto článku.
Přiznal jsem, že věřím v kouzla — ale musím čtenářům vyložiti, že v ně věřím poněkud jinak, než se domnívají. Ano! Vím positivně, že pátek přináší smůlu na smůlu na všechny ty, kteří věří, že vše, co v pátek začnou, bude beznadějně korunováno neúspěchem a blamáží. Je to jako když se člověk učí jezdit na kole a jeda kol příkopu, stále si říká: „Já vím, že tam jistě spadnu!“ Neviditelná síla jeho vlastní víry či nedůvěry ho jistě srazí do příkopu.
Komu od malička říkají, že se narodil na šťastné planetě a že se mu vše daří, ten jistě s větší odhodlaností se pouští do podniku — a i malé úspěchy je ochoten viděti svou vírou zveličeny.
A když tak čtu o kouzelném proutku, kterým při hledání pitné vody byla objevena léčebná Poděbradka, věřím v to svatosvatě právě tak, jako v nešťastnou třináctku, neb v scarabea, nesoucího štěstí v amuletu.
Poděbrady neudělal proutek — ale víra v úspěch. Když virgule ukázala, kde je pramen, odhadoval sám pan Büllow na hloubku 15 metrů. Ale ani při 90 metrech na vodu nepřišli.
Kdyby tu nebyla pevná víra v čarovnou moc virgule a pravdivost jejich údajů, byli by dávno ustali a vody nenalezli. Ale víra jim dodala síly — vrtali ještě o 6 m hlouběji a poklad byl nalezen.
Jsem přesvědčen, že i jinde v Poděbradech by v téže hloubce nalezli pramen léčivé vody — ale nebýti víry v úspěch virgule, nikdy by nebyli vrtali tak vytrvale a tak hluboko.
Proč jsem předeslal tuto úvahu o kouzle a o víře v úspěch?
Proto, že v Poděbradech vskutku někdy nevíte, nemáte-li přec jen věřit v kouzla. Nemluvím ani o léčebných úspěších, které nejednou vám připadají zázračné — ale i chci upozorniti na netušený rozvoj lázní, které opravdu rostou „přes noc“.
Je to kouzlo nebo víra v úspěch?
Zdá se to kouzelné — ale já jsem přesvědčen, že to je víra v úspěch — nezlomná víra všech těch, kteří lázně budují a rozšiřují, že pracují pro blaho trpícího lidstva, víra v léčebnou sílu poděbradských pramenů, víra v hojivé působení vzduchu, slunce, pohybu a všeho toho, co Poděbrady svým hostům v tak hojné míře k uzdravení poskytují.
Snad je to už v té životadárné polabské půdě. Snad je to již v tom prozářeném vzduchu.
Člověk přijde a uvěří, že tu stojí u něčeho, co bylo po léta utajeno, aby náhle vyrazilo z pout a horečně se snažilo dohnati, co doba zanedbala. A všude čteš tajemné heslo, které je vepsáno tajemnými písmenami nad prameny, nad háji, nud parkem, nad budovami: „Vlastní silou.“ Snad je to dědictví Jiříkovo, které svým Poděbradům zanechal a které se nyní projevuje v nové formě.
Zatím co většina starých — i světových lázní žije z tradice — jdou Poděbrady směle vpřed — k novým cílům a k novému životu, „Vlastní silou“, radostně a vítězně, vlastním přičiněním, láskou k práci a v tom spočívá „tajemství úspěchu“.
Docílili v době několika málo roků ohromný vzestup odběru Poděbradky novou methodou plnící. Podchycují nové prameny a regulováním tlakových poměrů docilují množství 6.000 hl denně.
To zaručuje nejdůležitější podmínku dalšího rozvoje poděbradských lázní. Vody je dost, a to vody, ze všech našich zřídel nejbohatší na kysličník uhličitý.
Ale voda sama a okolí nestačí k tomu, aby lázeňská léčba rnohla býti úspěšná. Je třeba léčení dáti vědecký základ. Je nutno říci: to se zde léčí a to se zde neléčí, neboť není na světě léku, který by byl pro všechno.
A proto se vědecky zkoumá a stanoví přesné indikace. Již zkušenost sama ukázala, že jsou to hlavně poruchy výměny látek, jako je cukrovka — a pak choroby krve, cév a srdce, které se tu léčí s velkým úspěchem.
Je proto třeba, aby léčba lázeňská byla doplněna vědeckým ústavem, který by mohl přesně diagnostikovati a určovati léčení chorob srdce a cév. Tak vzniká první náš český ústav pro léčení chorob srdečních, řízený předními odborníky. Krásná polabská rovina se stínem svých hájů a se sluncem prozářenými lučinami, přímo volá choré srdcem k nenamahavým a osvěžujícím procházkám. A což lázeňské budovy samy? Máte dojem, že vstupujete do cukrového paláce, jak je vše čisté a bílé. Vany se lesknou jakoby ze zlata — v bassinu mimoděk hledáte nějakou skrytou vílu. Ten tak je přepychový. S nevkusem starých světových lázní, v nichž máte pocit, že jste ve středověkých klášterních kobkách, neshledáte se v Poděbradech. Jas — kouzlo čistoty a úsměv vás tu všude přivítá. Usmívají se na vás okna kabin, bílé dveře, čisté vany i přičinliví a ochotní lázeňští.
Sezóna bývá v Poděbradech velmi živá a veselá. Hudba vám ukrátí chvíli odpočinku po koupeli a dá rytmus vašim procházkám v upraveném lázeňském parku, jehož vrbové vodopády jsou jedinečným zjevem a před nimi nejednou ve vlažné letní noci uvidíte tančiti pohádkové letní víly a rokokové princezny.
Ale nemyslíte, že vás toto veselí bude rušiti! Nikoli! Budete se jím obírati — pokud vás to bude baviti — a pak — klíček k branám přírody obdrží každý návštěvník zdarma. Půjdete celé hodiny labskými háji, kde lázeňská správa má kontrakt s nesčetnými umělci — muzikanty, sídlícími v korunách stromů a hrajícími od časného rána do noci své jemné písničky, a to bez hudební taxy.
A jsou tu projížďky po Labi, vyjížďky na koni, jsou tu slavnosti květů i svátky zlaté jeseně v ovocné zahradě lázeňského parku.
A ještě něco tu je, co má velkou cenu pro hosty.
Znám mnoho světových lázní — našich i zahraničních — ale málokde jsem si tak uvědomil, jak je krásné naše české heslo: „Host do domu — Bůh do domu.“ — Až v Poděbradech, kde je každý přijat opravdu a otevřeným srdcem.
Správa podniku i místní hostitelé se předstihují plněním tohoto hesla.
Ale Poděbrady nejsou lázněmi, které si odbudou svoji letní sezónu a odpočívají.
Bylo by škoda té živé a životadárné vody, aby měla bez užitku pro lidstvo plynouti do Labe.
Proto se správa lázní rozhodla připraviti vše i pro měsíce ostatní. Vždyť je tu tak krásně po celý rok. V zimě ti to připadne jako výlet do tropů, když se procházíš zimní zahradou lázeňské budovy, zatím co venku na skle se usazuje bílý sníh.
Hlavně pro vážnější choré je doba mimo hlavní sezonu obzvláště vhodná, poskytuje co nejvíce potřebného klidu.
A pak. Jsou určitá zaměstnání, která nedovolují odjeti do lázní v letní sezóně. Hlavně kruhům zemědělským je zatěžko opustiti v létě domov a odebrati se do lázní.
Nutno chytati chvíle, jak to jde — ale doba po ukončení jarních prací je obzvláště výhodná pro léčbu.
Sady jsou tou dobou v plném květu — vše zelené, svěží, jakoby nadýchané. V té době je lázeňská zahrada nejkrásnější.
K úspěšné léčbě a k osvěžení v lázních je třeba i jiných věcí. Jsou to hlavně: vhodná a dobrá strava a přiměřená tělesná výchova.
I v tomto směru je o hosta co nejlépe postaráno. Nejvíce však v Poděbradech užijí děti! Slunce, koupání, písek, hřiště, divadélko Studujících Poděbradska, opičky. Nevědí-li rodiče, jak rozřešiti letní pobyt, aby i oni z toho měli prospěch — ať jedou do Poděbrad. Rodiče se mohou osvěžovati léčbou, koupelemi a procházkami — a o děti se již po celý den bude starati správa lázní, aby dospělým nepřekážely a sami se zotavili švédským a rytmickým tělocvikem.
Pomýšlí se na zařízení oddělení dětské denní kolonie pod dozorem lékaře a vychovatelů, kde by se děti naučily hrou, zábavou, příkladem a konáním starati se o své zdraví a žíti hygienicky.
Pouze v noci by byly děti u svých rodičů. Kolik by se jich tak naučilo správně jísti, neboť příklad ostatních by jim byl pobídkou.
Poděbrady chápou potřeby hostí a snaží se jim vyhověti. Poděbrady mají víru ve svou budoucnost a sílu svých léčivých method — a proto jdou stále kupředu.
Kdo viděl veletržní jarní lázeňskou výstavu v Praze, mimoděk se zastavil před ohromným plastickým prospektem lázní a okolí a měl dojem, že se tu děje něco velkorysého.
A kdo podrobněji studoval exposici a srovnával statisticky, pochopil, že se tu něco nového rychlým tempem rozvinuje a uplatňuje.
A největší radost měl z toho, že to, co viděl je naše, že to je kus poctivé české práce, že to je v srdci Čech, že to je na dosah ruky — a že to vše je ovšem dosažitelné.
Není tu kouzel, ale je tu zázrak podnikavosti a seriosního přírodního daru, který naše země svěřila Poděbradům. A tu mimoděk napadne člověka myšlenka, kterou spěchá honem směstnati na papír v podobě čtyř veršů:
Nehledej v cizích dálavách
Studánku Mládí. Jeť blízka,
vždyť přímo ruky na dosah
ze srdce Čech nám tryská.