Úsměvy/Někam do daleka

Úsměvy Růžena Jesenská
Z lesních strun	Někam do daleka	Čermáček se v písních

Údaje o textu
Titulek:	Někam do daleka
Autor:	Růžena Jesenská
Zdroj:	Jesenská, Růžena. Úsměvy. V Praze: Dr. Ed. Grégr a Ed. Valečka, 1889. Online na Internet Archive
Licence:	PD old 70
Index stran

Někam do daleka.

I.

Já dovedu tě pod jabloň,
ty řekneš ke mně tiše:
„Svou hlavu ke mně, duško, skloň,
tak vždycky krásně nebývá,
květ růžový se usmívá
k nám s výše.“

Šum křídel, bzukot zlatých včel
a šepot ptáků v sněti —
to dopoví. Tak okřídlel
nás odlesk jara, Bůh ví kam
že vznesly se až duše nám
a letí. — — —

Pak vzruší nás, jak sprchá květ
a kolem hlav nám voní,
chci v oči se ti zahledět,
zda myšlenky mé netušíš,
s hlava moje k tobě blíž
se kloní. — —

Až dovedu tě pod jabloň,
kde zpěv nás ptáků vzruší,
až zašeptáš své: „duško, skloň, —“
my vejdem spolu do nebe,
ach, dávno mám již u tebe
svou duši.

II.

Zas vidím lesy, pásmo cest,
a pod jezerní stěnou
zřím odlesk nebe, luny, hvězd,
a zase větve nade mnou
svou třásní vonnou, příjemnou —
se klenou.

A zase slyším trylkovat
kdes na větvici drozda,
zas v dálce hučí bystřin spád;
a čekám, co v těch končinách
mi v nejkrásnějších mojich snách
se dozdá.

A uzřím tebe! Nezpívá
pták v blízku na haluzce,
leč píseň jeho tesklivá
hloub volá nás a volá nás,
kde pěšiny tká vábný sráz
tak úzce.

A je nám blaze, do zpěvu,
jak roztouženým dětem,
když duše tonou v úsměvu. — —
Kam křídlo mé nás donese?
Kam? — Pěšinami po lese —
i světem!