Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských/O krásné panně a o zlé bábě

Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských Karel Jaromír Erben
Norka zvěř	O krásné panně a o zlé bábě	Ivánek a věďma

Údaje o textu
Titulek:	O krásné panně a o zlé bábě
Autor:	Karel Jaromír Erben
Zdroj:	ERBEN, Karel Jaromír. Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských. Svazek II. Praha : Otto, 1906. s. 39–41.
Licence:	PD old 70

Stála v lese chaloupka, byl tam živ muž se ženou, a neměli žádných dětí. I šli na pouť prosit pána Boha, aby jim dal děťátko. A pán Bůh jim dal dcerušku. Když ta dceruška povyrostla, tehdy tam přijel cařovic na lov, i poslal svého služebníka: „Jdi tam do té chaloupky a popros vody.“ — Služebník tam vešel vody prosit, tu právě děvčátko pláče a perly se mu sypou z očí. Matka ji uchlácholila, děvčátko se zasmálo — a všeliké kvítí květe. Služebník vyšel ven a pověděl svému pánu: „Oj, cařovici, jaké jsem já tam viděl děvčátko! když pláče, perly se sypou, a když se směje, tehdy všeliké kvítí květe.“ — Cařovic vešel do chaloupky a shledal sám na své oči, že mu služebník pravdu řekl. Děvčátko rostlo, a cařovic, když byl na lovu, pokaždé sem přijížděl. Děvče vyrostlo, a cařovic řekl: „Starý, dej mi tu dcerku za ženu.“ A ona pak už vyšívala šátky orlovými květy. A cař řekl: „Kam jsi dal, synu, rozum, že si chceš selské děvče vzít!“ Tehdy cařovic vzal ten jeden šátek, co ona vyšila, a přivezl k otci, a cař, vida jej, až rukama splesknul podivením, i řekl: „Vem si ji, synku, vem si ji!“ Tehdy on se s ní oženil a vezl si ji domů. I byla s ním baba nějaká a měla dceru. Na cestě cařovic poodešel, něco si tam zastřelit, a baba zatím s jeho ženy všecko svlékla, vypíchala jí oči a vhodila ji do jámy, a dceru svou oblekla v její oděv; a tak cařovic jí nepoznav, dovezl si ji domů za svou ženu. Okolo té jámy pak rostlo mnoho roští, a nějaký dědeček přišel sem toho rošti si nalámat. I vidí tu dívku v jámě, a před ní velikou hromadu perel, co tu sedíc naplakala; a neměla žádných očí. „Vezmi mě odtud, dědečku!“ řekla, „a ty perličky si sebeř.“ Dědeček ji odtud vzal, perličky sebral, i přivedl si ji domů k své ženě. A ten dědeček s tou ženou neměli žádných dětí. Tehdy ta dívčina řekla: „Vezmi, dědečku, ty perle do torbičky, a dones je do města na prodej; a když tebe potká baba nějaká, tehdy jich té babě jinak neprodávej, a řekni: Dej mi za ně, co máš u sebe.“ Tehdy on ty perle donesl do města i potkal tu babu. Baba řekla: „Prodej mi ty perle!“ — „Kup.“ — „A co za ně?“ — „Dej, co máš u sebe.“ — A baba mu dala jedno oko. Tehdy ta dívka, už vidouc jedním okem, počala vyšívat šátek. A dědeček opět nesl perle do města na prodej. Tu baba znovu: „Prodej mi ty perle, dědečku!“ — „Kup.“ — „Co za ně?“ — „Dej, co máš u sebe.“ A ona mu dala druhé oko. A dívka počala nyní ještě krásněji vyšívat. I řekl dědeček: „Hleď, u caře je hostina.“ A dívka mu řekla: „Jdi tam dědečku, na hostinu, a vezmi s sebou hrnéček a popros, aby mi taky dali trochu polívky.“ I uvázala šátek, co vyšila, dědečkovi na krk. Jak cařovic u děda na krku spatřil ten šátek, řekl: „Odkud jsi, starý?“ — „Tam hle ze dvorce, cařovici! a zůstává tam u mne taky jedna dívčina, i buď tak laskav, a dej jí taky něco do toho hrnéčka.“ — „A kde’s, starý, vzal ten šátek?“ — „Našel jsem dívku tam hle v jámě, a takto hle ona vyšívá.“ A cařovic už ji poznal po vyšívání. I dal hned zapřáhnout vůz, jel tam a vida ji, řekl: „Ta hle je to, ta hle je to!“ A tu babinu dceru vyhnal, aby pásla prasata. A tak už je všecko. Jsou živi a žvýkají chléb.