Veřejné násilí dopisem
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Veřejné násilí dopisem |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Národní listy, roč. 26, č. 147. s. 2 Národní knihovna České republiky |
| Vydáno: | 28. 05. 1886 |
| Licence: |  PD anon 70 |
Před soudem čtyřčlenným stál včera Frt. Winterstein, 59letý ženatý hostinský ve Vinoři, žalovaný pro zločin veřejného násilí vydíráním. Obžalovaný zaslal dne 4. prosince 1885 psaní Janu Ratzenbeckovi, řiditeli cukrovaru, meškajícímu toho času v S. Giovanni di Duino u Terstu, jímž žádal, aby mu pan Ratzenbeck poslal do konce prosince 2000 zl. Neučiní-li tak, hrozil mu Winterstein, že ho udá při trestním soudě pro žhářství, jehož prý se dopustil pan Ratzenbeck zapálením mratínského cukrovaru, a pro zločin podvodu.
Dle výpovědi ohroženého Jana Ratzenbecka byla prý hrozba Wintersteinova spůsobilá, spůsobiti mu obavy, ježto prý je Winterstein člověk mstivý a, jak svědek Rudolf Schneider tvrdí, vyslovil prý se Winterstein již dříve, že přivede Ratzenbecka v nejkratší době ke svatému Václavu v Praze, že ho udá, že zapálil mratínský cukrovar.
Dle svrchu uvedeného hrozil Winterstein Ratzenbeckovi poškozením na cti s tím úmyslem, aby od něho vynutil 2000 zl., čímž — hledě k okolnostem a k důležitosti zla, jímž vyhrožováno — dopustil se zločinu veřejného násilí dle § 98. b).
Veřejný žalobce (subst. st. zást. p. Krčmář) dovozoval, že tu jsou veškeré příznaky násilí, totiž: 1. výhrůžka, 2. úmysl vynucení peněz a 3. spůsobilý prostředek, a žádal, aby žalovaný byl odsouzen.
Naproti tomu obhájce žalovaného — dr. Jan Podlipný — vyvozoval, že sice byla učiněna výhrůžka s úmyslem, aby žalovanému dostalo se peněz, ale vzhledem k okolnosti, že příčiny ohně v cukrovaru mratínském z r. 1880 již roku 1881 pečlivě vyšetřeny byly, jakož i vzhledem k tomu, že domněle ohrožený p. Ratzenbeck vidí v obžalovaném člověka mstivého a nebezpečného, naproti čemuž obecní zastupitelstvo a veškeří dřívější zaměstnavatelé obžalovaného líčí ho jako muže řádného, přičinlivého a poctivého, vzhledem ke vzdělání a postavení Ratzenbeckovu, jenž je řiditelem továrny, dá se souditi, že mohl a musil věděti, že výhrůžka je planá. Vždyť nezáviselo na pouhé vůli obžalovaného, aby p. Ratzenbeck mohl být uvězněn; bylo by muselo předcházeti vyhledávání soudní. Ze všech těch důvodů nedá se mysliti, že výhrůžka byla spůsobilá, vzbuditi bázeň a nepokoj v panu Ratzenbeckovi a proto vzhledem k nedostatku objektivní povahy skutku žádal obhájce za sproštění obžalovaného.
Soud, jenž sestával z předsedy z. r. p. Marxa a votantů pp. z. r. Kaliny a adjunktů dra. Radla a Srba, po krátké poradě dal místa vývodům obhájcovým a sprostil Wintersteina žaloby.
Se slzami v očích vycházel obžalovaný ze síně a zaříkal se, kdyby byl rozuměl zákonům a výkladu jejich, že by nebyl do smrti nejdelší psal p. Ratzenbeckovi o peníze.