Údaje o textu
Titulek: V Plzni
Autor: Josef Penížek
Zdroj: Národní listy, roč. 63, č. 320. s. 1
Národní knihovna České republiky
Vydáno: 21. 11. 1923
Licence: PD old 70

Dva dni byli jsme v hlavním městě západu země české. Konala se tam manifestační schůze žurnalistů v krásné zasedací síni radnice. Byla to manifestace stejně důstojná, jako rozhodná pro hmotné potřeby všech novinářů českých a pro tón a mluvnu českých časopisů, jaké sluší pracovníkům duševním. V Plzni zdůraznili redaktoři našich deníků, že nižádným způsobem nadále nesnesou, by nakládáno bylo s nimi hmotně hůře, nežli se kterýmkoli jiným stavem zaměstnanců, intelektuálně často pod úrovni publicistů se nalézajících a také méné výkonných.

Bylo řečeno právem a důvodně na sjezdu tom, že novinář, chtěje širokou veřejnost vést poučovat, informovat a vzdělávat, musí stále sám se učit a se zdokonalovat. Nejen četbou netoliko z knih. ale také ze života skutečného zvláště pak z hospodářského. A myslím, že jsem se nezmýlil o pravém charakteru Plzně, řekl-li jsem ve svém doslovu k návštěvě naší, že Plzeň je nejen „vždy věrná“, nejen vždy pohostinná, ale též pracovitá, pilná, přičinlivá, horlivá, že pak rozmnožujíc statky svoje, rozmnožuje také statky státu a národa.

Do radostných pocitů a dojmů, jichž nabyli jsme v obou těchto dnech, mísily se rušivě, teskně a bolestně také vážné starosti, které kladly ve světlý obraz, jejž odvezli jsme do svých siní, stíny ponuré. Byla by chyba, byl by hřích, ukrývati nebo zamlčovati temné tyto stránky. Nebudiž zapomínáno, co je Plzeň hospodářsky, co je národně, co je kulturně. Její síla je mohutnost celku, její slabost, její pokles, její nouze, její nedostatek jsou citelny na celém těle národním a státním.

Plzeň poválečná je bez odporu v situaci nepříznivé, kterou mohli jsme vidět a pozorovat a kterou nezastíral před námi nikdo tam, kdo stojí v čele závodů a podniků, jež daly tomuto městu ráz a povahu, čest a slávu, jež učinily z něho, čím jest. Bez nich je Plzeň nemyslitelná. Tam ukazuje se při každém; kroku celá pravda, stará zkušenost, že národu dávají záruky jeho existence a jeho budoucností, nikoli děla, nikoli výzbroj, jichž výroba ve Škodovce, kdež před šesti lety ještě pracovalo 40.000 žen a mužů jedině materiál válečný, stlačena byla na skrovnou část, nýbrž výstroj potencí hmotnou a duševní. Tady v Plzni přesvědčili jsme se, jakým bohatým zdrojem pro šíření osvěty je zdatnost hospodářská. Museum v Plzni, kde byla první česká knihtiskárna, kde vytištěn první český překlad „Válka trojanská“, je plno vzácných sbírek starožitných i moderních. Očima užaslýma dívali jsme se na stánky, do nichž snesla obětavost, věru příkladně vzorná, tolik darů, že bych poradil každému našinci a nejvřeleji doporučil, aby zajel si do Plzně výhradně na ně se podívat. A vedle tohoto musea malá sic, ale krásná galerie českých originálů. Obě tyto kolekce byly pro nás pravým zjevením. O nich málo se psalo, málo se vědělo. A přece jsou svědectví, jak bezpodstatno je tvrzení, že kapitál, že majetek a bohatství zabíjí smysl pro krásné umění.

Dodejme, že Plzeň má nejen úhledné a sličné, ale také dobré městské divadlo, pečlivě vedené, konající poslání svoje pracně, ale účinně v těžké době poválečné, kdy příjmové zdroje v Plzni se súžily.

Neobyčejně vzrostla Plzeň. Neobyčejně rozložily se všechny větve lidské činnosti do šíře. Ale je nebezpečí, že v tomto rostu nastane zastávka, ba více, že není vyloučeno vadnutí. Na to pak upozorniti pokládám za přední povinnost, kterou jsem si uložil, slyše a vida, jak trpí Plzeň, druhdy a také nyní dělná, ochotná k práci, nedostatkem práce. Dr. Löwenstein, a dr. Havránek ze Škodovky a všichni presidenti správních rad světových pivovarů plzeňských doznali nám úbytek v zakázkách, hlavně však v odběru výrobků znamenitých, skvělých, nedostižných a nedostižených etablissementů plzeňských.

Několik cifer jen. Poaze illustračních. Ve Škodovce je nyní zaměstnáno 10.000 mužů. Přechod z výroby válečné v mírovou je tak veliký, že procento oné je malé. Těchto 10.000 mužů není však zaměstnáno po celý týden, poněvadž bylo nutno práci poněkud omezit. Přes to Škodovka potřebuje denně 50 vagónů uhlí. To jest denní výdaj toliko za palivo 100 tisíc Kč. Ve škodovce je 2.000 úředníků. Tyto číslice dokazují a dostatek, oč ve Škodovce jde. Dodává sice výrobky svoje za hranice a daleko, pozoruhodno je, že též do Francie a do Německa, ale také do Ameriky, východní Asie, sev. Afriky. Než všechny tyto zakázky nedostačují k produkci normální. Na té pak záleží. Nezapomeňme, co znamená pro zaměstnanost v Plzni, čím je pro hospodářskou mohutnost tohoto střediska průmyslového, čím je pro celý stát.

Ve všech plzeňských pivovarech, požívajících světové pověsti, vařilo se před válkou asi 1½ milionu hl. Nyní polovina. V jediném pivovaře, společenském, vařilo se před válkou 250.000 hl. Teď 70.000. Možno říci, že 80—83 % piva v Plzni vyrobeného se vyváželo. Hlavně do Německa, Rakouska a Ameriky. Vídeň sama byla důležilý konsument. Tento export podstatně se umenšil. Některými směry vyschl úplně. Cizina přestala být odbytištěm našich piv. Plzeňská tlačí se za to do domácích měst a tam zatlačují chmelovinu pivovarů malých. Je to nezdravý boj hospodářsky silných proti hospodářsky slabým, kteří mají raison d'être a svoji důležitost, sahající přes meze výrobiště.

V obou pramenech, ze kterých plynul výdělek, majetek a zisk pro Plzeň a pro její postavení nejen doma, nýbrž v celém světě, je tedy sloupec, označující míru a výši vývozu, výroby, práce, zaměstnanosti, hodně nižší. Netřeba vykládati následky tohoto stavu pro nynějšek a pro budoucnost.

Je hospodářský zákon, že každý útvar může žíti a prosperovati jenom za součinnosti příčin a podmínek, jimiž vznikl. Plzeň má zářivou minulost, ale nemá stejnou přítomnost, a její budoucnost jest otázka, jejíž rozřešení záviseti bude na četných složkách. Plzeň rozmohla se prací vydatnou, plnou, nejintensivnější. Jenom stejně takovou může býti zachována, může se zvelebovat a růst. Co neroste, krní.

V Plzni je klasická půda, kdež osvědčuje se vzájemnost kapitálu a práce. Tam peníz a dělnost nejsou protichůdné póly, jež odpuzují se, nýbrž přitahují. Tam kapitál a práce jsou zároveň rodiči a dětmi, zároveň motiv a důsledek. Jedno plyne z druhého. Jenom z těsného spojení jich, jenom ze vzájemnosti, družnosti, alliance jich vzejíti může požehnání.

Toto zajistiti je důležitý úkol a neodbytná povinnost všech činitelů, kteří mají smysl a porozuinóui pro posici Plzně v naší domovině a v cizině, kteří chtějí, by nejen zachována byla její zdatnost, ale také vybudována. Nejsem povolán a nejsem zmocněn, abych činil jakékoli podněty, návrhy a plány, jak by se dosáhlo toho. Je ne propose rien, je n'oppose rien, j'expose, - já nic nenavrhuji, já nic nezavrhuji, já jen rozvrhuji.

Věci nesnesou odkladů, nestrpí průtahů. Mohly by se utvářiti povážlivě. Jsou vážny již dost. Ale je třeba spojit úsilí všech, aby nevznikl plzeňský problém a nevznikla plzeňská krise.