Stručný soupis historických a uměleckých památek na Moravě. III. Třebíč, zámek a město

Údaje o textu
Titulek:	Stručný soupis historických a uměleckých památek na Moravě. III. Třebíč, zámek a město
Autor:	Vítězslav Houdek
Zdroj:	Časopis Matice moravské Ročník 1900. str. 79–86 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1900
Licence:	PD old 70
Související na Wikidatech: Třebíč

1. Zámecký kostel sv. Prokopa, druhdy benediktinský chrám P. Marie. Velechrám tento, jsa z nejdůležitějších a nejvelikolepějších památek umění stavitelského na Moravě, vyžaduje aspoň poněkud důkladnějšího popisu. (Literatura: První celkový popis a první illustrace podal M. Trapp v Památkách arch. a místop. II., 273 a násl. — Jest to zároveň jediný český popis tohoto chrámu. Krátce potom popsal jej Wocel v Mitt. Centr. Comm. 1858, p. 144.; nejdůkladnější popis, hojně illustrovaný podal téměř zároveň Heider v Mittelalterliche Kunst-Denkmale des österr. Kaiserstaates II., p. 67. a násl. — Konečně: Grueber, Kunst des Mittelalters in Böhmen, II., 21. — Výkresy bez textu, avšak do nejposlednějších detailů, ve Wiener Bauhütte XX., na 18 foliových tabulích. Kromě toho obšírné zmínky v dílech souborných: Schnaaseově, Lübkeově a j.)

Velkolepá basilika trojlodní v přechodném slohu, s mnohými zvláštnostmi. Hlavní částky dnešního chrámu pocházejí z XIII. stol., ač je pravděpodobno, že tehdy jenom byl přestavěn kostel starší, ryze románský, stejného půdorysu v hlavních věcech: neboť třebíčský klášter založen byl počátkem 12. stol. (1109?). Záhadno jest stáří klenby hlavní lodi, která zdá se pozdně gotickou (s počátku XVI. stol.), ač možno jest také, že pochází ze stol. XIII. Po zániku kláštera v 2. polovici XV. stol. byl chrám za Pernšteinů obnoven, o čemž svědčí Pernšteinský erb na železných dveřích do sakristie; na kterých částech byla obnova vykonána, arci nevíme. R. 1502 zbořena byla původní věž, již sešlá; teprve r. 1756 pak vystavěny byly na starých spodních patrech obě nynější barokové věže západního průčelí s cibulovitými báněmi, při čemž vůbec celé západní průčelí přestavěno. Předtím již r. 1730, za Valdšteinů, vykonána poslední velká obnova vnitřku chrámového.

Celý chrám jest ve své podélné ose od západního průčelí až k polygonu absidy asi 70 m. dlouhý, hlavní loď jest 9 m. široká, lodi boční mají polovici šířky lodi hlavní; tato však není — jak při románských chrámech pravidlem — dvakrát, nýbrž téměř tak vysoká jako lodi boční (20 m. proti 7 m.). Celý vnitřek kostela jest nyní obílen. Pozdější úpravy jeho na štěstí nesetřely původního jednotného rázu slohového, tak že vnitřek působí i dnes mocným dojmem, uchvacuje svými rozměry, poutá obdivuhodnou perspektivou, a mile dojímá klidem architektonických linií, jednoduchostí tvarů a poměrnou jednotností slohu.

Kromě obou bočních lodí skládá se chrám z těchto částí, položených za sebou v jedné čáře, počínajíc od západního průčelí: a) z předsíně pod kruchtou, b) vlastní lodi hlavní, c) presbyteria, d) oltářnice.

a) Předsíň, do které se sestupuje novější branou hrotitou mezi věžemi po 10 stupních, má kopulovitou klenbu žebrovitou, tak vysokou jako lodi boční, a otvírá se do hlavní lodi třemi lomenými oblouky, do každé poboční lodi pak jedním obloukem, a to do lodi severní polokruhovým. Kruchta nad touto předsíní jest součástkou původní stavby.

b) Hlavní loď chrámová otvírá se do každé lodi boční šesti oblouky lomenými, mezi pilíři polygonálními, střídavě silnějšími a slabšími. Nad oblouky pnou se do výše plné zdi s dvěma řadama oken nad sebou, vesměs tupě, lomeným obloukem sklenutých. Okna dolní, menší než hořejší, jsou nyní zazděna a otvírala se z chodeb nad bočními loďmi. Okna hořejší jsou již nad pultovými střechami lodí bočních. Klenba hlavní lodi jest valená s kuklicemi, na obou koncích polobáňovitě zakončená, pokrytá silnými žebry síťovitě se protínajícími, čtyřbokými s hranami otupenými. Tato žebra vyrůstají dílem z opěrných pilířů, do nichž přecházejí silnější pilíře, na nichž spočívají arkádové zdi lodní; dílem pak sbíhají žebra po zdech dolů končíce konsolkami, prostě sešikmenými, vyjmouc poslední na epištolní straně, která má podobu dvou ptáků se spletenými krky — motiv ryze románský. Je-li tudíž klenba hlavní lodi pozdně gotická, byla zajisté tato konsolka vsazena na své dnešní místo odjinud. Na hlavicích pilířů slabších, které končí ve výšce řečené římsy, stojí dnes sochy barokové (1730). Kazatelna z bílého mramoru jest nová a v románském slohu umělecky udělána.

c) Do presbytáře (kůru), který zde — jako v klášterních chrámech vůbec — sluší rozeznávat od oltářnice, otvírá se loď mohutným obloukem tupě lomeným, nad kterým se však ještě vysoko pne příčná zeď, prolomená pěti podvojnými okénky, polokruhově sklenutými, sloupkem rozdruženými. Orámcování těchto okének, jakož i všech okének v presbytáři a oltářnici jest barokové (1730). Z těchto podvojných okének jsou tři v jedné řadě nahoře, ostatní dvě (nyní zazděná) pod oběma bočními, kdežto uprostřed mezi nimi, nad hrotem vítězného oblouku umístěn jest Valdšteinský erb s latinským nápisem z roku 1730.

Presbytář, jehož půdorys jest ze dvou čtverců, položených za sebou v podélné ose hlavní lodi, oddělena jest od lodí bočních nikoli již arkádami, nýbrž plnými zdmi. V každé z nich prolomeno jest zcela nahoře po 6 oknech, totiž po třech v každém z obou čtverců, a to tak, že vždy okno prostřední jest větší než obě boční. Každý z obou čtverců presbytáře má vlastní báňovitou klenbu osmibokou, podobně konstruovanou jako předsíň (a), poněkud nižší nežli klenba hlavní lodi. Tato klenba presbytáře jest architektonickou zvláštností, jež budí obdiv odborníkův. Báně obou čtverců odděleny jsou od sebe příčnou zdí, která však nesestupuje tak nízko, jako příčné zdi oddělující presbytář od lodi vztažmo od oltářnice. Všechny tyto příčné zdi prolomeny jsou románskými okénky, jednoduchými i sdruženými, jež poskytují průhled na klenby místností sousedních. V prvním (od lodi) čtverci presbytáře vyčnívá ze zdi na straně epištolní ve značné výšce barokní arkýř oratoria (1730); schody k oratoři uzavřeny jsou malými dveřmi v koutě druhého čtverce presbytáře; stejné dvéře v protějším koutě zavírají schodiště k triforiu (ochozu) kolem oltářnice, o kterém ještě bude řeč. Vedle obojích těchto dveří umístěno jest na každé straně druhého čtverce po jednou pozoruhodném románském portálku. Tyto portálky mají pouze po jednom sloupku po stranách; hlavice jejich vykazují různé motivy: jednak lupeny s bobulemi na koncích, jednak nestvůrky. Také na veřejích samých jsou skulptury na konsolkách pod nadpražím, totiž na jedné straně anděl vztažmo dvě lidské postavičky pod palmou (Adam a Eva?), naproti pak dva ptáci (labutě?) se spletenými krky — zcela tak jako na zmíněné konsolce v hlavní lodi. Nadpraží překlenuto jest polokruhovou archivoltou, skládající se z oblounu a polokruhův ozdobených routami a diamantovým řezem. Tympanon kromě pěti obloučků do věnce spojených nemá jiné výzdoby. (Letopočet 1109 v tympanu portálku na straně evengelní, vedoucí do sakristie, namalován byl v novější době.) V koutech presbytáře ve značné výšce stojí na konsolkách sochy (1730) pod gotisujícími baldachyny.

d) Dekorativně nejbohatší částí celého vnitřku chrámového jest oltářnice, o tři stupně nad ostatním kostelem zvýšená, s presbytářem spojená rovněž tupým obloukem lomeným, avšak nižším i užším předešlých, uzavřená pěti stranami osmistěnu a klenutá opět osmibokou bání, stejně jako čtverce presbytáře konstruovanou, avšak opět nižší a se žebry ozdobnějšími, složenými z oblounů a žlábkův. Přední ozdobou oltářnice jest miniaturní kolonáda, obepínající celou oltářnici, složená ze 33 štíhlých sloupků kulatých, jejichž hlavice přerozmanitě ozdobeny jsou motivy vegetabilními, animálními i fugurálními; sloupky tyto spojeny jsou vespolek oblouky hrotitými. Kromě toho postaveny jsou před tímto sloupořadím v rozích oltářnice sloupky silnější, které nad zmíněnou arkaturou pnou se po zdech do výše jako polosloupky, přecházejíce do klenby v podobě žeber.

Nad popsanou arkaturou prolomeny jsou zdi polygonu třemi velikými okny kulatými, z nichž však jenom prostřední má původní paprskovitou krásnou výzdobu kamennou; kružby obou oken postranních pořízeny byly za nové doby ve slohu pozdně gotickém (flamboyant); okna tato zasklena byla rovněž nedávno nevkusně sklem modrým a žlutým. Nad těmito okny umístěna jsou tři románská okénka podvojná, rozdružená kulatým sloupkem; tato okénka otevírají se do triforia, které zde obíhá ve tlouštce zdi kolem oltářnice a jest rovněž architektonickou zvláštností. Na vnější stranu prolomena zeď této chodby třemi velkými úzkými románskými okénky: poněvadž tato strana chrámu jest obrácena k hradební zdi, která zde nedaleko spadá hluboko proti městu, možno vysloviti domněnku, že zmíněné triforium se svými jako střílny úzkými třemi okénky na venek mělo druhdy účel obranný. Konečně již v samé klenbě oltářnice jsou v polygonu ještě tři okénka zvenčí okrouhlá, vnitř pak prodlužující se v obyčejnou podobu podlouhlých, polokruhem sklenutých okének románských. e) Boční lodi mají původní křížovou klenbu s pasy a žebry, jejichž profil srovnává se s profilem žeber v lodi hlavní. Tyto boční lodi uzavřeny jsou asi v polovici presbytáře příčnými zdmi, za nimiž však pokračovaly dále a zakončeny byly pobočními absidami. Tato část zachovala se jen při lodi severní, a používá se jí za sakristii, kdežto při lodi jižní jest východní konec její zbořen. Okna bočních lodí jsou rozšířena, až na pět na východním konci severní lodi, kterážto okna zachovala původní románský tvar.

f) Vnějšek chrámu jest — jako při stavbách románských vůbec — celkem prostý. Vnější zdi hlavní lodi, vystupující nad pultové střechy lodí bočních nemají kromě prostých opěráků, přecházejících výše do lesén mezi okny, nijakého rozčlánkování ani jaké výzdoby. I obloučkový vlys, při stavbách románských takořka nezbytný, chybí pod římsou hlavní lodi. Nalézáme jej však pod okapem lodí bočních a na všech ostatních částech budovy. Římsa presbytáře vykazuje kromě toho ještě zubořez. Zvláštní tvar má vnějšek oltářnice. Pro řečené triforium bylo potřebí spojiti opěráky polygonu širokými oblouky, což ruší dojem stejně jako množství říms nad sebou a trojnásobné ustupování (seslabování) zdí polygonu. Dle domněnky Gruebrovy bylo triforium později vestavěno. Nejpěkněji vyzdoben jest vnějšek polokruhové absidy severní lodi boční; má totiž dva polygonální opěráky, jejichž hlavice jsou oživeny třemi figurkami za ruce se držícími a nad nimi poprsím andělovým. Římsa této absidy pak skládá se z obloučkového vlysu routami ozdobeného, pak ze zubořezu a nejvýše z řady lupenův.

g) V pravdě nádherný jest proslulý třebíčský portál na severní straně chrámové. V šesti pravoúhlých ústupcích tlusté zdi postaveno jest na každé straně dveří tolikéž štíhlých, kulatých sloupků, k nimž se druží ještě po třech na každé straně, a jejichž hlavice tvořeny jsou lupením a bobulemi, charakteristický to motiv pozdního slohu románského; stejný počet oblounů rozpjat jest nad nadpražím polokruhovými oblouky. Stěny ústupků mezi sloupky a pasy mezi oblouny pak pokryty jsou bordurami rozmanitě ornamentovanými; jsou tu motivy lineární, vegetabilní, animální i figurální. Tyto poslední zastoupeny jsou hlavně třemi poprsími figur (andělů) držících knihy (na vrcholu a koncích zevního oblouku). Na jedné konsole vlastních veřejí jest polovypuklina, představující opata s berlou (Grueber, Kunst d. Mittelalters in Böhm. II., 123). Dekorativní část portálu utrpěla častým zalíčením a vandalismem, o kterém ihned se zmíníme. Portálu tomuto vadí poněkud přílišná šířka jednak v poměru k výšce jeho, jednak k šířce dveří.

Před portálem úplně zachovala se původní prostranná, velice pěkná předsíň (zvaná ráj), otevřená na každé ze tří volných stran dvěma vchody polokruhově sklenutými, které jsou ozdobeny četnými sloupky, stejně jako na portále samém. Nad každým z těchto šesti vchodů pak jest podvojné okénko polokruhové, sloupkem rozdružené. Tato předsíň byla od r. 1757 po více než sto let — zcela zastavěna; byl v ní totiž umístěn byt zámeckého kaplana! Za tímto účelem rozdělena byla příčnými zdmi a stropem na několik místností ve dvou patrech nad sebou.

h) Z jižní lodi kostela vedl jiný (nyní zazděný) menší poboční portál do někdejší křížové chodby, dnes zcela přestavěné. Portál tento jest nyní téměř nepřístupný. Má po třech sloupcích na každé straně s hlavicemi kalichovitými, v polokruhovém tympanu pak tři skulptury, totiž uprostřed nahoře beránka, po stranách pak fantastické nestvůry. (Portál tento popsal i vyobrazil jsem v časop. muz. ol. 1896, 102.)

i) Velezajímavá jest také krypta (spodní kostel), prostírající se pod presbytářem, oltářnicí a východním koncem severní lodi poboční. Původně byla trojlodní, jižní loď této krypty však zmizela zároveň s koncem jižní lodi chrámové. Hlavní loď krypty má dvě řady sloupků (po 7 v každé řadě) s ozdobnými hlavicemi; zakončena jest podlokruhovou apsidou, v níž jsou tři malá okénka, zvenčí okrouhlá, vnitř přecházející v obyčejný tvar románských okének. Mnohem menší lodi bočí (pouze o dvou polích) neměly sloupků. Klenba je křížová s lomenými oblouky. Do hlavní lodi krypty vedly druhdy schody z obou bočních lodí chrámových, schody tyto jsou dávno zazděny. Dnes je krypta přístupna toliko novým průlomem jižní zdi pod oltářnicí. Tato krypta pokládá se za část původní stavby chrámové poměrně nejpozdější.

2. Zámek, bývalý klášter benediktinský, za příčinou úplné přestavby za posledních století nevyznačuje se nijakým slohovým rázem. Zmínky zasluhuje toliko vnější brána, k níž vede most před bývalý hradební příkop, a která celkem má dnes ráz renaissanční. Nad ní Valdšteinský erb. V zámku jsou četné starší obrazy, zejména portréty pánů Třebíčských z rodu Valdšteinů a Osovských z Doubravice.

3. Dekanátní kostel sv. Martina, jinak městský farní kostel, původně gotický, později značně přestavěný. Jest trojlodní, hlavní loď má klenbu renaissanční s několika obrazy na omítce. V obou bočních lodích zbudovány jsou velké empory (kruchty). Z původní stavby gotické zachovala se toliko spodní část mohutné věže stojící na západním průčelí se zbytky kružeb v oknech svonice a pak kůr (presbytář) s prostou křížovou klenbou žebrovou. Věž opatřena byla v letech šedesátých cibulovitou bání, vybíhající do vysoké štíhlé špice. Začátkem 18. stol. (1708—1715) přistavěny byly k lodi dvě postranní, zvenčí osmihranné kaple s báňovitými střechami a kopulovitými klenbami, které pokryty jsou freskami P. Trogera. Ze zařízení kostela pozoruhoden jest starý, veliký, ozdobný svícen z kovaného železa a cínová křtitelna z r. 1616, věnová podle nápisu od Jana Rafaela Chroustenského z Malovar a z Chroustenic; ozdobena jest reliefy evangelistův a výjevů ze života Spasitelova. Kolem křtitelny mříž z kovaného železa.

4. V zahradě kapucínského kláštera jsou čtyři náhrobní kameny pánů Osovských z Doubravice a na Třebíči, totiž:

1. a) Burjana Osovského z Doubravice, z r. 1563,
2. b) vdovy jeho Elišky Bitovské z Lichtenburka, z r. 1567,
3. c) Smila Osovského z Doubravice (z r. 163) a
4. d) první manželky jeho Bohunky z Žerotína, z r. 1588.

Náhrobky tyto vytesány jsou z bílého mramoru; dva první mají stopy polychromování a jsou bohatě ornamentovány ve slohu renaissančním. Na všech jsou reliefové figury v životní velikosti s českými nápisy kolem; u všech viděti erb pánů z Doubravice (zavinutou střelu [odřivous]) a kromě toho erby pánů z Lichtenburka (Ondřejský kříž) a z Žerotína (korunovaný lev). (Popsány byly po prvé M. Trappem v Pam. arch. II., 357. Nápis na kameni Smila Osovského podán částečně nepřesně. Po druhé popsány a vyobrazeny v Mitth. Centr. Comm. 1895, 245 od Franze. Zde však nápisy vykazují četné nesprávnosti.

5. Na hřbitově u filiálního kostela sv. Trojice, který byl přestavbou r. 1775 zbaven starobylého rázu, jsou některé z náhrobní kameny měšťanů Třebíčských z druhé polovice 16. stol.; mají české nápisy a rodové značky. Také pěkné staré kříže z kovaného železa zde jsou.

6. Z měšťanských domů pozoruhodny jsou:

1. a) hostinec u černého orla s gotickými klenbami a zajímavým hospodským štítem z kovaného železa (ze 17. stol.);
2. b) dům s nápisem Tuto jest hospoda Jych Mylosti Cisarzu Řimskych a Kralův Českych 1602;
3. c) Proslulý „Černý dům‟ Třebíčský, jehož celé průčelí pokryto bylo velezajímavými sgrafity s počátku 17. stol.; byl v letech šedesátých této vzácné ozdoby své nerozumem majitelovým zbaven. Na štěstí vyobrazil a popsal jej před tím ještě M. Trapp v Pam. arch. II. 355 a tab. 16.