Strom bolesti/Strom bolesti

Strom bolesti František Xaver Šalda
Z plamenů zdvižený	Strom bolesti	Díky

Údaje o textu
Titulek:	Strom bolesti
Autor:	František Xaver Šalda
Zdroj:	Strom bolesti: Cyklus básní z roku 1920. V Praze. Nakladatel: Ot. Štorch-Marien, 1920. S. 26-27. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Vnik’ do Tvé bytosti a v srdci Tvém se složil,
    vždy hlouběji se vdíraje. Jak norec, který hledá dna,
    do říše tmy Tvé sestoupil; jak kovkop, který zná
    své řemeslo, se vtíná zemi tiché do žil.

Jen hlouběji a hlouběji! A vniknout do posledních tkání!
    Čiv prolnout poslední! Prostoupit každý svaz!
    Jen hlouběji. A neznat mez a neznat hráz;
    a nedbat bolestí ni nářků ani lkání.

Jen do tmy hlouběj’ za poslední práh! A jak se dolů prodíral,
    výš koruna se jeho piala. Andělé tam spali ve větvích,
    a plody zlaté hořely, hrdliček zněl z ní smích.
    O listí v noci hvězdy zvonily; a ve dne stín se stlal

to pro poutníky života zlem poraněné.
    A bujel víc a víc; a diváku jen jedno bylo žal:
    to ve chvíli, kdy nebe dotkne se, že síly Tvoje vystřebal —
    že nad hrobem se ti až zcela rozeklene…

Kdo v Tebe jeho zasil plod? Kterýže bůh? Či který
    jej vítr zanesl a z kých pralesů dalekých?
    Či z jakých tmání, odvěký kde leží led a sníh?
    Či z krve tůně zlovily jej Okeanu dcery?

Já nevím. Jedno znám. To sémě hoře všesvětové jesti
    a všelidský s ním osud podivně je spiat.
    Po zušlechtění pláně toužilo. A k Tobě šlo. Je roubovat
    jsi mohla jenom Ty: v Tvé muce bylo jeho štěstí.

Mně bolest nyní sládne již; v ní děsu není pro mne více,
    co krev Tvá se mně v plodech jejích rumění.
    Co v Bolesti strom přelilo se Tvoje velké umění,
    i jeho šťáva chutná mi, ó Věčna zahradnice.