Stránka:Zpěvy zavržených.pdf/17

Tato stránka byla ověřena


NAHUM

(Severní Afrika první polovice XIV. století)

Levandule se rozvily i šafrán na stráni
a ty myrty u potůčku • jsou v květu ve zrání.

Co je stromů v háji, • vdovskou řízu odložily,
a v tom novém ráji • milenci se roztoužili;
tu zobáčky otvírají, • tam k sobě se přitulili,

aby Tvůrce oslavili; vše švitoří v zanícení,
hrdlička na vlaštovičku • cukruje mu velebení.

Růžový palouček • v nach se oděl,
granátu keříček, • červeň a běl,
milenců srdeček • písničku pěl.

Rosou vonné býlí ráno za svítání
opláchne dušičku • z bolu a zklamání.

Slunce již vychází, • na východě svítá,
v sadě v rajském mlází • ratolest vykvítá:
Syn Davidův přichází; • slyš, hlas jej vítá,

dost jsme se soužili, konec je bloudění,
ty, Božský Miláčku, • neseš nám spasení.

21