80
Má-li člověk pevnou vůli, provede vše, a v dotčené věci měl pan Tadeáš vůli mnohem pevnější, nežli druhdy ve škole a později ještě ve mnohé jiné, malicherné příčině. A jednoho dne objevil skutečně, po čem tak dlouho toužil. Bloudě za ždaným dobrodružstvím setkal se ve příkré, ba strmé ulici Kočičí s dívkou, kteráž se džbánem v ruce kráčela k lázním Svatováclavským, jež slynou ve čtvrti podskalské nejlepší vodou studničnou. Cvičený zrak páně Tadeášův poznal ihned, že to není ani pouhá služka ani nobl dáma, ale že by to mohla být prostá dívčina, po případě dosti samostatná, aby nemusil zábavě své přinášeti velikých obětí. Bylo to milé, svěží, kypré stvoření červených tváří, veselého oka, malého nosíku, kulatých ramen, pevných boků, zkrátka, tak mladistvých, plných a pružných zároveň tvarů, že pan Tadeáš vyňav doutník z úst, zahleděl se na okamžik překvapeně na děcko z lidu, čítající asi sedmnáct, osmnáct let. Ale výbojný, jak byl, nerozmýšlel se dlouho, přikročil k dívce a nabídl se, že ji ponese džbán. Mohl se toho odvážiti bez nebezpečí, že bude někým poznán a prozrazen; bylť již hezky šerý večer srpnový. Mimo to podnikal pan Tadeáš tyto trubadurské vycházky do Podskalí v řasnatém haveloku a v nejošumělejším svém klobouku, aby vypadal co nejnenápadněji a nevzbuzoval pozornost obvyklým elegantním zevnějškem.
Děvče zahledělo se na pana Tadeáše polo překvapeně, polo čtveračivě, a podávajíc mu džbán odpovídalo mu s tajeným smíchem:
