Stránka:Z pražských zákoutí.pdf/91

Tato stránka byla zkontrolována

74


»Jestli měli někoho vložit do novin, tak je to pan Líbrcajt! Ten si to dávno zasloužil a na ňáké desítce by mu také nebylo sešlo…«

Pomalu se vraceli bodří sousedé k domu, z něhož byli vyšli, a když se octli ve vratech, stanul Slupka a nakláněje se k hokynáři mluvil polohlasně:

»Ale pamatujte si: ten »slávysta« nebude dlouho v domě! Tohle nebude dělat dobrotu, tohle si pan Líbrcajt nedá líbit — jeden z nich musí z domu. Ale nebude to pan Líbrcajt — ten drží čtyry pokoje, takových nájemníků je málo…«

»A malířů také!« dodával hlubokomyslně hokynář Rokyta.

Potom šel každý svou cestou.


Když vycházel Stanislav Rozvoda k večeru z domu, pod pažím svoje desky, zabručel sice Slupka nějaké pozdravení, ale čepičky se nedotkl. Stál ve vratech i Rokyta, jakoby ho na pažení přilepil. Ale pojednou se obíral pilně s dýmkou a tvářil se, jakoby malíře ani nepozoroval.

A dokud nezmizel Rozvoda za nejbližším rohem, sledovaly ho dvoje zraky plné opovržení a pod nimi kroužil se potupný úsměch.