Stránka:Z pražských zákoutí.pdf/76

Tato stránka byla ověřena
59


odehrávati se nemohou a nesmějí, a opouštěje tato místa odchází s pocity odporu a hnusu, jakých nikdy nezažil…

* * *

Probudilo se krásné nedělní jitro.

Přes Kamenný most, Mosteckou ulicí, náměstím Radeckého, Ostruhovou ulicí vzhůru a pak Hlubokou cestou přes Pohořelec a ven Strahovskou branou valí se tlum »hvězdářů«. Moudří otcové a matky, obklopeni dítkami, s menšími na rukách, s kojenci ve vozíčkách; s mošnami a brašnami, v nichž je potravin na celý den, cerbulátů, uzeniny, syrečků, tvarohu, másla; jedno dítě nese láhev s kořalkou, bez níž by neobstál otec, jiné objímá velikou bandasku s kávou, která se odpoledne ohřeje za dobré slovo nebo za krejcar propitného v nějakém kotlíku uzenkářově; košík s buchtami nebo vdolky vleče matka, nejstarší dcera, dospělejší synek; tovaryši, mající týdenní výdělek v kapse, stoupají do vrchu s úmyslem, že jej ubijí do krejcaru — vždyť je »Hvězda« jen jednou za rok; děvčata z továren, nejsprostší šičky, štepovačky, šičky rukavic, nakladačky z tiskáren, falcovačky od knihařů — bez otců, bez matek, samy aneb s milovníky; chechtají se hlasitě a výskají už nyní, ač dosud nepily; opojuje je myšlénka, jak rozkošně prožijí dnešní den, na nějž se těší po mnoho neděl. Jen aby se nebe nezkalilo, jen aby bylo pěkně, aby nepršelo! Flámové v čepicích hedvábných nebo starých vojanských, drzých pohledů, s křiklavými šátky na krku, hryzoucí roztřepené viržinky, pokřikující za děvčaty, k nimž se připojují a kteráž — jsou-li jimi náhodou odmítnuti — zasypávají surovými nadávkami; děti bez rodičů, kteří přijdou