Stránka:Z pražských zákoutí.pdf/58

Tato stránka byla ověřena
43


si oděv, zapínal kabát a hotovil se k odchodu. Ale než vykročil z domu, vrzly zadní dvéře znova a za zámečníkem zachrastily ženské kroky a zašustěl oděv. Obrátil se a stanul překvapením jako přikován. Před ním stála Katynka v neobyčejném úboru. Byla od hlavy k patě bílá, také již hezky pomačkána, a přizrzlý její vlas ozdoben byl myrtovým vínkem, drobet povadlým, pocuchaným, na stranu svislým. Pihovitá její tvář byla zrůměněna, nejspíše požitkem nápojů, i její ruce, pihami pokryté a až k záloktí holé, byly zarůžověly.

»To jste vy, Alois?« otázala se milence, kterýž dosud překvapením promluviti nemohl. »Na koho čekáte?«

»Inu, můj bože, na vás, Katynko!« odpověděl stísněně milenec. »A co pak je to tu dnes?«

»Tady? Ve výčepu?« ptala se táhle Katynka. »Svatba!«

»A vy jste za družičku?« vyrazil ze sebe Alois. Katynka otřela krajkovým šátkem spocenou bradu a odpověděla jednotvárně:

»To je moje svatba…«

»Katynko!« zvolal Alois, ale dále nemohl. Cítil, že se mu stahuje hrdlo, že by mu přeskočil hlas, kdyby ještě slovo pronesl. Hleděl na ženštinu před sebou, jako na podivuhoduou věc, jíž nerozumí, a bylo mu, jako by se s ním celý průjezd točil. Konečně přemohl své pohnutí a překvapení a vyrazil ze sebe:

»Ale pro Krista — pána — vždyť jste řekla — že máte ráda mě — vždyť jste na mne měla čekat…!«

Katynka tu stála a poslouchala, jako by byla řeč o někom jiném, a když Alois dokončil, odpověděla svým líným způsobem: