34
tak neodolatelně k posezení pod kaštany, akáty nebo pod oleandry, kteréž konečně také poskytují dosti stínu, když sluníčko ― zapadne. A ono zapadlo již před chvílí a na čisté modré obloze vyrojily se zástupy hvězdiček, těchto nebeských »kibiců«, nakukujících nám zvědavě přes hlavy, jaké je dnes pivo v »Černém«, jaké u Fleků a u Tomáše, a zevlujících bez vstupného na zahradní produkce zpěváků u Bucků, u Rozvařilů, u Labuťů.
V pivovarské zahrádce »u Rozvařilů« na Poříčí bylo živo. Již od páté hodiny odpolední obveselovala shromážděné hosty zpěvácká společnosť Denkova a někteří její členové už pěkně chraptěli. Ale nikdo z nich neochaboval. S nastalým večerem rozhojnila se návštěva, zpěváci posilnili se večeří a pěli dále své »prostonárodní« písně, opakujíce přes tu chvíli nejnovější výplod pouliční poesie: »Roste vosyka kolem lesíka, kdo ji nesázel, ať ji neseká«, kterážto tklivá píseň konala právě vítězný pochod Prahou.
Prostora zahradní byla osvětlena plameny plynovými, ale ne příliš skvěle; vzdálenější kouty halily se v temno skoro neproniknutelné a v takovém jednom ústraní, opodál společnosti, u osamělého stolku seděli dva lidé: mladík a dívka. Mladík byl oděn svátečním černým oděvem nevkusného střihu, jaký se patrně vymejšlí jen pro chasníky. Bylo sice vše nové, čisté, ale všude rohaté, plno záhybů, nepřiléhající, tvrdých tvarů. Hlavně omladina venkovská vyniká podobnou nevkusnou úpravou kroje; látky na něm právě tolik, jako na jiném, i za
