Stránka:Z pražských zákoutí.pdf/200

Tato stránka nebyla zkontrolována
183


Maxant. Ale dnes ho nečekala, dnes chtěla rovně domů. Měla. v tobolce tři zlatky, první výdělek - nemohla se dočkati okamžiku, až je vyklopí matce 'na ruku. '

»Cauh opakoval Max'ant pozdravení, jakoby se setkával s ñámou jemu podobným. »Jdeš z rachotyřa

”jdu, a domů,u přisvědčovalo děvče.

»Máš brkályřa tázal se Maxant dále.

Tonča byla vteřinu na rozpacích, co má říci. Ráda by byla peníze zapřela, ale pak sivzpomněla, že Maxantyí, že dnes měla bráti první mzdu povyučení, i řekla:

»Mám; nesu je domů.«

»já ti je nesežerula vyhrkl Maxant, jakoby byl uražen a vytryskl koutkem úst slinu až na druhou stranu úzké uličky, jíž se právě brali. »Pojďla ~

Zavěsil si děvče a kráčel chvíli mlčky podle ní. Přicházeli k Lázeňské ulici, a tu Maxant, jakoby se byl náhle rozpomenul, pustil rámě dívčino a řekl:

»Ty, Tondo, půjč mi flotynu[1], zejtra ji dostaneš.« s

V děvčeti zatajil se dech. Tušila. hned zpočátku, jak spatřila Maxanta, že peníze její jsou v nebezpečí. Nevěděla hned, jak odpověděti, a svírala pravici v kapse pláště tobolku, v níž byly vzácné tři zlatky. -

Maxant byl ničemný ñáma, darebák, který se štítil práce, ale neštítil se a nestydél vyluzovati


  1. Flotynka, flotyna = zlatka.