Stránka:Z pražských zákoutí.pdf/193

Tato stránka nebyla zkontrolována

176


„Poslouchej, mužíčku,« šeptala mně, ale tak, aby i kmotr Voves slyšel, »poněvadž jsem myslila, že budeš ‚ty dělat Mikoláše, slíbila jsem‘ tetičce Klobásové, že tam také přijdeš. Strýček není doma. a tetička na tebe čeká. jak pak to teď udělámeřa

A hleděla při tom tázavě a. nedočkavě nikoli na mne, nýbrž na kmotra.

Kdyby mne byl někdo bodl, nemohlo mně' ~býti hůře. I tohle na mne čekalo!

Ale rychle jsem se rozhodl, sepjal jsem ruce a hledě zalitýma očima na. Vovíska prosil jsem:

»Kmotříčku - když už jste jednou v tom - nechtěl byste mi to udělat? je to několik kroků, za rohem - půjdu s vámi, jsme hned hotovi a.. vrátíme se co nevidět .u '

»A zatím budou hlemýždi askopová dopečení a pak sedneme k večeři,a dodávala opětně žena.

Kmotr Voves stál tu jako odsouzený pod šibenicí. Pohlížel na mne okem mroucí „ laně a šeptal: \

»Ale v tomhle - přes ulici -a

»Nikdo nejdel» ujišťoval jsem jej. »Každý je doma, aby nakládal dětem …a

Kmotr neodpověděl hned, ale jeho oko pravilo výmluvně: »O kéž bych byl také doma! Kam jsem to vlez“!«

A konečně řekl malomyslně, jakoby dokonával z

»Tedy pojďmelu

Vybrali jsme se a šli -- ale k tetičce Klobásové jsme nedošli, bohužel. Tlačili jsme se podle domů, a již jsme chtěli zahnouti za. roh, když za ním zaduněly hřmotné kroky a v okamžiku objevila. se hlídka policejní, přicházející proti nám.