174
babiček, maminčiným a mojím. Stejně se zachováte k Daliborovi. Potom si od nich necháte počítati do desíti a zeptáte se, co umějí zpívat. Konečně ,jim dáte delší řečí ponaučení, aby poslouchali oba .svoje rodiče, totiž nás, a naposledy podělíte je dárky, které jsou v tomto koši složeny. Hleďte, kmotříčku, tento kůň náleží Daliborovi, necičky Lídě, a take' konévka. Chlupatého čerta dáte klukovi, švestkového holce. Panny jsou pro Lidku, panáci' pro chlapce. Perník rozdělíte oběma stejně, také jablka a ořechy. A tak dále. Vidíte, jak je 1:0 snadné.« '
A s posledními slovy přehodil jsem milému kmotříčkovi spodničku přes hlavu, uvázal ji, potom košili skřížem, připevnil jsem mu na obličej vousy, vtlačil na hlavu mitru a pod ní vecpal chuchvalce vaty, natřel jsem jeho obličej moukou na. prst, namazal jsem mu oškvařeným mastným špuntem obočí, navlekl jsem mu zažloutlé bílé rukavice a . konečně vtiskl jsem mu do pravice berlu a na levou ruku pověsil jsem mu košík s* dárky.
Když byl svatý Mikoláš takto vypraven, vystrčil jsem jej: do předsíně, načež jsme se potichu vytratili z bytu na chodbu, aby děti v pokoji předním neměly ani tušení 0 světském původu ,Mikolášovč.
Povelel jsem kmotříčkovi, aby postál chvíli na chodbě, načež jsem prudce zazvonilacelý oblečen vcházel jsem do bytu, jakobych se .právě vracel z města. Vešel jsem do světnice, kde byli již naši hosté, strýček Emil a teta Týna.. Tato držela jedno dítě na klíně, druhé objímala žena. Obě děti hleděly vyjeveně, úzkostlivě, rozčileny očekáváním Mikoláše.
