obrátil jsem se ke kmotru Vovsovi a řekl jsem hlasem, jemuž by patník u domu nebyl odolal:
»Kmotříčku, Vovísku, vy byste mně mohl prokázati službičku. Hleďte, budu-li já Mikolášem, nebudu vlastně při tom, a. děti mohly by míti jakésir podezření, kdo že tím Mikolášem jest. O vás nemají ani tušení - hleďte, hoďte se do toho a. představujte Mikoláše vy. Za chvilku je Všechno odbyto a. pak vejdete oblečen do pokoje, jakobyste přicházel teprv zvenčí. Nu viďte, že mi to uděláteřa
Václav Voves stál uprostřed pokoje, hledě rozpačitě brzy na mne, brzy na. mikolášský kostým, na stole rozložený, a. já měl co činit, abych zůstal vážným, jak se ubožák tvářil. Nevěděl, jak má odpověděti.
»Kmotříčku,« žadoním dále, vyslovuje vždy důrazněji pojmenování, jímž jsem ho upamatovával, co já pro něj vykonal, »nesmíte mně to odepříti. jsem hotov posloužiti vám zase, kdy jen si vzpomenete, a kdyby to byla dvojčata - věřte mně!«
Stál tu jako zoufalec, nevědoucí, jakou smrť 'si má vybrati, a když jsem dokončil, promluvil. beznadějně:
»A prosím vás, kmotříčku, co mám povídatř Co mám mluvit? Já Mikoláše jakživ nepřed- stavoval.« -
»Co budete povídatla zvolal jsem polohlasně. »Nic prostšího a. lehčího na světě! Zeptáte se nejdříve, jak se děti jmenují, pak se otážete, chodí-li již do školy, a shbíte jim, že tam budou choditi jen tehdy, budou-li se dobře chovat. Poručíte Lidce, aby se pomodlila, načež vyslechnete její přáníčka, která se naučila. ke jmeninám obou
