Stránka:Z pražských zákoutí.pdf/186

Tato stránka nebyla zkontrolována
169


krbu bez rekvisit, jakých třeba ku představování velebného svatého.

Zkoušel jsem cestou, zdali umím měniti hlas. Pokusy tyto měly utěšený výsledek, že se za 'mnou zastavovali lidé, považujíce mne za pomateného - a přes to nevyloudil jsem z hrdla svého žádoucího, důstojného zvuku. Zhlížel jsem se cestou ve vyleštěných sklech výkladních skříní a opět a opět jsem poznával, kterak celá moje ñgura je v ukrutném odporu s představou štědrého biskupa, jak mi tkvěl na očích. Krom toho byl jsem v rozmaru, kterýž dovoloval mi nejvýše zahráti si na pekelného, rohatého průvodce biskupova, nikoli však vstoupiti před děti v podobě něžného, dobrotivého a laskavého světce. již vzhledem k rannímu výjevu, kdy jsem tak »dobrovolně« věnoval na nadělování řečenou pětku, nebyl jsem schopen křiklavé přetvářky, jaké jsem se měl večer dopustiti.

Práce moje toho dne nestála za nic, krom toho zmeškal jsem několik lidí, které jsem.mčl navštíviti, naproti čemuž jinde projevena mi byla nelibosť, že jsem se opozdil. Vše mi šlo od ruky jako smůla, upadal jsem v rozmar vždy pekelnější.

již dávno byl se snesl večer na Prahu, již se blížila hodina, kdy jsem se měl navrátiti domů a dosud jsem neměl ponětí, kterak provedu dramatický výkon, k němuž mne mateřská láska ženina odsoudila. Těkal jsem ulicemi, vzpíraje se uvnitř vší mocí svému poslání, a přece blížil jsem se, třeba oklikami, vždy* víc a více ke svému cíli, .k »první« půjčovně maškar a divadelních rekvisit, ..kterou jsem v duchu proklínal. K čemu ke čertu ,zřizují se takovéto závody!?