164
»Ani mi nenapadá, abych vtipkoval, ženuško,u odpovídal jsem stísněně. »Potřeboval bych skutečně několik pětek. Ostatně i já mám nejvyšší čas, abych šel do města. Na shledanou …««
Ale nemohl jsem se hnouti s místa, neboť' ženiny zraky tkvěly na mně tak vážně a přísně, že mne téměř přimrazovaly. A když jsem s vy» naložením vší duševní a tělesné síly přece se obrátil, pronesla žena hlasem, z něhož zněla hluboká výčitka:
»Tedy naše drahá robátka nemají býti účastna všeobecné radosti, jakou dnešní večer všem dětem připravuje! jenom ona mají se klásti na lůžko neobdarována ?a
»Dnešní večerř« obrátil jsem se udiveně. »Což pak jestřa
»Zapomněl jsi,a pokračovala žena, »že je zítra svatého Mikoláše? Což chodíš po ulicích se zavřenýma očima, že nevidíš, co se všady pro malá poupata chystá?«
Ach bože, skoro jsem na to zapomněl. Nemyslím již po čtyry neděle na nic jiného, než na blížící se svátky,v nejkrásnější v celém roce, ale také nejdražší. Skrtím každou zlatku, každý desetník, bojují v nitru svém dlouhé, hrdinské boje, „ než vydám šesták, byť i vydání bylo nejnutnější, kouřím již po čtyry neděle jenom »krátké«, abych ustřádal co nejvíce na dárky vánoční pro ženu i pro děti, na štědrovečerní rybu, na stromeček, na lité dolečky, na božíhodový oběd - žiju ve stálém strachu a úzkosti, aby. mne kdesi za rohem nepotkal věřitel krejčí neb obuvník a nevyrval mně čásť toho, co uchovávám na vystrojení svátků - a. tu mi žena uvádí na paměť svátek svatého Mikoláše
