Stránka:Z pražských zákoutí.pdf/180

Tato stránka byla zkontrolována


Náš „Mikoláš“.

Ze zkušeností příldadného manžela a otce.

Na den letošního pátého prosince nezapomenu tak snadno. Ostatně žije ještě jeden člověk na světě, který na něj nezapomene asi do smrti. Jinak ujišťuji na svou česť, že nemohu za to, co se událo osudného toho dne — vlastně večera. Všechno zavinila otcovská láska a manželská poslušnosť. Nemohu věru za to, že jsem tak vzorný, příkladný manžel a otec.

Řečený den pátého prosince začínal pěkně hned po ránu. Sotva že jsem utřel ústa po snídaní a chápal se klobouku, abych šel po svém zaměstnání, přistoupila ke mně milovaná moje žena a pravila vážně, důrazně:

»Mužíčku, potřebovala bych pětku …«

Zahleděl jsem se do její zelenomodrých očí a řekl jsem neobyčejně měkce:

»Drahá ženo, těch bych já potřeboval několik …«

Nedomluvil jsem, neboť moje manželka před bohem a před lidmi přerušila mne káravě:

»Nevtipkuj, mužíčku, a dej mi pětku. Je nejvyšší čas, abych šla do města.«