Stránka:Z pražských zákoutí.pdf/179

Tato stránka nebyla zkontrolována

162


Pan Škabrout se nepodíval do knížky, ale bodl ještě jednou pronikavým okem Rysa „do tváře a. zdálo se, že očekává, že obchodvedoucí po této ráně padne. Než Václav Rys stál tu pevně jako pomník; měl ruce skříženy na zádech a v obličeji jeho nepohnula se ani žilka. Hlava jeho byla. poněkudv nachýlena. a modré oko tkvělo na pihovaté tváři Skabroutově. V tom oku seděla nyní celá povaha Rysova, na. jeho líci uložilo se celé jeho dobré, pokojné svědomí. Něco vlasů bylo shrnuto na čelo, a jak padala na hlavu Rysovu záře plynového plamenu, stkvěly se ve vlasu starého pomocníka jednotlive stříbrné nitky. Tyto šediny vznikly zde, v tomto závodě pánů Martina. Skabrouta a Syna.

O pevnou tuto, v tom okamžiku téměř velebnou postat' stárnoucího muže, kterýž věnoval domu pánů

kabroutů celý život, zlomil se konečně zlovčstný, jedovatý hled mladého principála. Otočil se na polo i s pohyblivým svrškem lenošky na šroubu, sáhl do pokladny za sebe, chopil tam pětku, hodil ji k ostatním penězům Rysovým a zabouchl pak vztekle knihu, v níž chtěl počítati. Jeho citronová tvář se stáhla a kolem koutků ústpmu potrhovalo.

Rys sebral zvolna peníze a zvedaje také zápisník se stolu prohodil bezděky:

»Moh' sľs to přečíst …«

Avycházel klidně z pisárny do krámu, jakoby se nebylo nic událo.

Od onoho dne dostává Václav Rys zase plnou svou mzduv _ to Vím. Ale nevím jistě, zdali pan Stanislav Skabrout přestal nadávat …