Nóbl nátury jsou vzácny, ale někdy se najde nějaká, jak pan Skabrout dokazuje. Pocházel ze staré pražské rodiny a byl výborně vychován, krom čehož znal kus světa.
Minul druhý měsíc pan Rys dostal zase o pětku méně a zase vycházel spokojeně z pisárničky. Práce těšila ho teď mnohem více, celé jeho vzezření jevilo spokojenosť. Principál mu nenadával, ač chodil někdy po krámě jako medvěd a hleděl jako výr na Rysa, kterýž Obsluhoval 0dběratele obvyklým svým, volným způsobem.
Minul třetí měsíc. Zase vcházel do pisárničky jeden po druhém pro měsíční plat a posledním byl Rys, jako Vždy.
Obdržel peníze, přepočítal je, ale dnes je nestrčil do kapsy jako jindy.. Položil je pomalu na. stůl a řekl povědomým měkkým hlasem:
»Dnes jsi se zmýlil, Stanislávku ; dostanu ještě pětku.« -
Bodavé šedivé oči chefovy zvedly se z knihy, v niž se již byly ponořily', utkvěly na Rysovi a z tenkých rtů vyletělo:
»No, icož pak jsi mi neslevilř Zaspal jsi tořu
»Když nebudeš nadávat - slevil, ano ;« 0d- i povídal zvolna Rys a modré jeho oko se přímo položilo na principálovu tvář. »Ale t ys mně tenhle měsíc zase vynadal, devatenáctého, víš, jak se stáčel ten nový rum! Zapsal jsem si to a mám na tom podepsané dva svědky, Trajce a Mikyšku …«
Při posledních slovech sahal Rys do záňadří, odkud vytáhl starý veliký zápisník a rozevřev jej, položil jej na pult před chefa.
