160
šedivím! Jsem tu přes třicet roků a nikdy jsem nic neukraď, to víš,'a za to, co dostávám, právě dost se nalopotím. A ty mně pořád nadáváš, jako nějakému klukovi. Mejliš se, myslíš-li, že mne to těší. Já ti povím: ty jsi kupec a já také. Nabízím ti obchod. Plať mně měsíčně o pětku méně' - ale nenadávej mně. Vyplatí se ti to a mně ta zdvořilosťv bude také za. pětku stát …«
Pan Skabrout se podíval na Rysa, neposmívá-li se, ale starý poctivý obchodvedoucí stál tu klidně, upíraje mírný, dobrácký pohled na principála, pohled takový, jemuž nikdo neodolal.
Stanislav Skabrout upřel na chvíli jedovaté oko své na Rysa, nezlomi-li ten pokojný, dobrácký I jeho pohled, ale Václav Rys necouvl aoko nesklopil. Díval se na svého přítele-chefa, jakoby hleděl do dálky, do modra nebes, na hladinu jezera. Tak klidně, mlčky, vyčkávavě. v
»No dobře!« ňafl konečně pan Skabrout tence a usedl ke stolku. »Tak nezapomeň, že's mi pětku' slevilla
»A ty nezapomeň, že mi nebudeš nadávat,u odpověděl tiše Rys a beze šustu vyšel z pisárničky.
Stalo se, čeho se nikdo nenadál a čemu všechen ostatní personál velice se divil. Pan Stanislav Škabrout za celý měsíc ani jednou neřekl křivé slovo Rysovi, ač ho to stálo dost přemáhání. A pak se stalo, co by snad čtenář neočekával, nač však Rys byl zcela bezpečně připraven. Při nejbližší výplatě dal pan Skabrout věrnému spolupracovníku svému o pětku méně. Viděl, jak Rys peníze přepočítává, a otázal se pak:
nJe to dobře - viď!?«
»_Ie!« odvětil krátce aměkce Rys. »Děkujular
