Stránka:Z pražských zákoutí.pdf/168

Tato stránka nebyla zkontrolována
151


A večer toho dne měl báječný, přímo ďábelský nápad. Uřízl obezřetně z archu hrubého kancelářského papíru čtvrtku, chopil se brku a napsal na papír velikými, tlustými literami:

Ten tabák je můj!!!

Zhotovil za. řádkou tři veliké vykřičníky,“ položil pytlík s tabákem do kouta zásuvky, čtvrtku se strašlivým nápisem na pytlík, zavřel na. dva západy a odcházel domů naplněn uspokojením,' jakou pasť na krádce tabáku nalíčil. 4

Toho večera neusnul přes půlnoc a ráno se nemohl rozčilením dočkati, až dojde do kanceláře.

Konečně se tam octl, převlekl se do úřadní blúzy, navlekl na oba rukávy staré plátěné povlaky a vytáhnuv klíček přistupoval s chvěním ke stolu, 'aby otevřel zásuvku. Vedle něho stál oñciál Najman, rovněž chvěje se rozčilením, a pohlížel nedočkavě, co se v šuplíku objeví..

Konečně zaskřípalzámek a. hubené ruce Kobrčovy vytrhly zásuvku. Pytlík byl na svém místě, na pytlíku ležela. čtvrtka papíru a. na té čtvrtce - -

Oba. staří úřadníci hleděli na. čtvrtku vyjevenýma očima. Byla na. ní sice řádka., napsaná včera tuhým, prkenným písmem páně Kobrčovým, ale pod ní byla řádka. nová, připsaná patrně přes noc nebo časně z rána. Atento přípisek, tučnější ještě, ač nemotornější než rukopis páně Kobrčův, zněl takto:

„Byť já jim ho neberu!! 2!“

Za řádkou bylo o jeden vykřičník více, než za. řádkou páně Kobrčovou, a pod novou touto řádkou byl podpis:

Johann!