150
ani tušení, jaké odhalení učiněno bylo za dveřmi čísla sedmého.
Pan Kobrč unavoval se přemýšlením, jak by škůdce tabáku dopadl. Každého dne večer, než. odešel z úřadu, rañčil pytlík s tabákem jinak, dělal na tkanicích rozličné smyčky a uzlíky a vždy volal' za svědka pana. oñciála. Přes to po dvou dnech bylo z pytlíku zase ubráno a pak se to opakovalo v témdni ještě třikráte. .
Rozezlenosť páně Kobrčova dosáhla nejvyšší. míry. Po posledním zjištění návštěvy'zlopověstného, neznámého kuřáka v zásuvce zamířil kancelista. neobyčejně rychle k panu oñciálovi a oznamoval:
»Už tam byl zase, pane oficiálh
Starý Najman stal se za. ten týden nervósním, Proklínal pytlík páně Kobrčův ke Všem čertům ą. dvakráte již byl poradil panu kancelistovi, aby si tedy tabák odnášel 'domů - to že je prostředek nejlepší.
»A co pak nemá být v kanceláři jiStO?u rozhorlil se po té radě pan Kobrč. »Koukaj', pane oñciál, kdybych tak měl milion - mohu jej tady nechatřa
»No, na. to je banka,« odpovídal oñciál. »Kdo pak by nechával miliony V šuplíkula
»Ale je to kancelář, a zavřený stůl je svatá. věc,« horlil pan Kobrč. »Pak se divme, že se krade jindel«
Dnes, když oznamoval starý kancelista nový útok na svůj tabák, vytřeštil na něj Najman očí a. zvolal:
»To jsem přece blázenla
»No já také,u dokazoval pan Kobrč. »Ale tak to nemůže zůstat …«
