»Inu byla byla přisvědčoval pan Kobrč. »Ale někdo mi tam chodí, to je jednou svaté!«
»Já to nechci zodpovídat,« vymýkal se oñciál, který se štítil každé mrzutosti jako ohně. »Ale když myslejl, tedy bych to na jejich místě řekl panu císařskému radovi. Ať se to vyšetříla
Pan Kobrč odcházel bez odpovědi do svého pokoje, usedl na. místo a počal »pracovat«. Ale pracoval roztržitě. Vůně tabáková, která se mu -zarazila v nozdry na. chodbě, nešla mu z hlavy. Aby tak přece ten Johan!
Večer, než odešel z úřadu, zavolal pan Kobrč pana. oñciála., vytáhl před ním zásuvku svého stolu a okazoval mu:
»Tak se podívaj', já si jich volám za svědka. Tuhle je pytlík s tabákem - vezmou ho 'do ruky, potěžkaj' ho. Tak! Teď ho semhle položím, na ten papír, koukají. A teď zavru, podívaj se, na .dva západy, tak. Klíček dám do kapsy. A ráno se zas na. to spolu podíváme. Budeme vidět, co se stane …« '
_ Ráno se na to staří švejdové spolu podívali - pytlík ležel sice na svém místě, ale tabáku v něm bylo méně. Věc rozčilila. pana oñciála Najmana tou měrou, › že odešel ke svému stolu beze slova a nemohl skoro po celé dopoledne klidně pracovat. Také pan Kobrč byl rozčilen a rozezlen a bafal tak silně, že se celou prostorou kanceláře válely zlověstné, bouřeplné mraky. Ovzduší kanceláře jako 'by bylo naplněno těžkou elektřinou.
Zatím starý sluha. Johan zcela. pokojně se potácel chodbou, ode dveří ke dveřím, kouřil klidně z krátké své dýmky a plival do všech koutů. Neměl
