v majetek Pondělkův - a banku ubývalo, neboť ostatní hráči neprohrávali tolik, aby se schodek MaCkův doplňoval. Macek pomalu se rozčiloval a neměl ani času, aby si zapálil viržinku. Dumlal zase už půl hodiny studeného slavíka.
Výhraminabýval Póndělek odvahy, a když as po dvou hodinách zbývalo v banku Mackově něco přes zlatku, pronesl pojednou Pondělek stručně: »Hop ten bank!« ' ›
Macek položil karty a otázal se, jakoby nebyl slyšel:
»Ty hopuješřrr
»No, abychom se s tím zbytkem dlouho nemořilila přisvědčoval Pondělek.
A táhlo se tedy jen mezi nimi, kdežto ostatní hráči s účastenstvím' přihlíželi. Koupil Pondělek, kOupil Macek - a Macek byl »trop«. Pondělek shrábl rozbitý bank ke své hromádce a pak hledě s jednoho hráče na druhého tázal se:
»Mám já dát bankřa .
Přizvaní hráči přisvědčovali, ale Macek pronašel jednotvárně a na oko lhostejně:
' »Už nehraju, dnes mám' smůlu; pětka je vr pekle - jsem rád, že mi zbylo na večeři …«
' P0 své prohře pil Macek pomaleji ' a méně často přistrkoval sklenici své společníci. Za to Pondělek někdy, míchaje karty a hledě na Pepu, hodil hlavou a pobízel ji krátce:
nPij, Pepo …t
A Pepa tedy pila. ze sklenice Pondělkovy a pak hleděla chtivě na vyhrané jeho peníze, kteréž shrnoval pod klobouk.
'Uplynula další hodina. Pondělka štěstí neopouštělo. Spoluhráči jeho, kteří se na počátku pouštěli
