94
a když vypozoroval, že nepříjemný úkol uložen byl jinému, hrabal se zcela tiše z úkrytu a navrátil se ke svému stolu, aby dále ovazoval balíčky.
Bodejť, on se bude brodit blátem, sněhem, nebo trápit úpalem slunečním. Zde ve skladě se mu tak dobře a pohodlně pracuje. Ať jde Anton nebo Mates. Však se Alojs nalítal dost v letech dřívějších, dokud byl sluhou jediným.
Stejnou pohodlnosť — nebo neochotu, jak chcete — jevil Alojs i v soukromých záležitostech personálu.
Za dvacet let, co byl v závodě, vystřídali se ostatní zřízenci několikráte, tak že zbyl konečně sám z původního služebnictva. Ani »derektor« Krampula nebyl tak dlouho u firmy, jako Alojs. A starému tomuto švejdovi protivilo se, že měl mladým pánům přes tu chvíli sloužit za poslíčka. Však jim to brzy odvykl. Poslal-li si ho někdo pro sklenici piva, zůstal venku tak dlouho, že mohl čekající žízní shořet. Šel-li pro rohlík, přinesl jistě včerejší, a měl-li obstarat někomu doutník, přebral zajisté celou trafiku, než vyhledal nejvlhčí a nejhorší.
Takovým způsobem nabyl pověsti ‚komisionáře‘ náramně nespolehlivého, ale to mu nevadilo. Vícekrát ho nikdo pro nic neposlal a Alojs měl pokoj, jak si přál.
Nejvíce nevražil na starého sluhu ředitel závodu Krampula. Byl to chlap nadutý s velikou sice hlavou, ale s malým mozkem, který se stal ředitelem náhodou, bůh ví, jakou. Nedostávalo se mu přehledu, neuměl jednati se zákazníky, neměl nikdy vlastního původního nápadu. Přes všecky tyto nedostatky a právě pro ně byl neobyčejně
