Stránka:Z pražských zákoutí.pdf/108

Tato stránka byla zkontrolována
91


nějšími nadávkami častuje. Svědomí páně Bezinkovo vykonávalo tento zasloužený trest. Nedovedl by říci, kudy toho večera šel, ale oddechl si, když se octl na Perštýně, a když se ukládal na lože, přisahal si, že nebude více hledati idylly — ale dokonce již ne v Podskalí.

»I taková žába má nejen gardedámu, ale také otce — a s jakýma strašlivýma rukama …!«

Jiného mravného naučení si pan Bezinka ze všeho nevybral.

A druhého dne z rána plížil se Perštýnem jako zloděj a vrazil k nejbližšímu holiči, kterýžto zbavil jej vlasů a vousů, aby nebyl poznán, kdyby náhodou setkal se někdy s někým z rodiny Kopřivovic. A v poledne smlouval u optika Hellera skřipec se šedým sklem, aby tvářnosť svou změnil co nejdokonaleji.

Proto chodí pan Tadeáš Bezinka nyní oholen a ostříhán — a se skřipcem na nose.