Jsou dvojí lidé: jedni myslí dobrovolně, druzí teprve až musejí.
Kdyby lidé uměli veřejným řečníkům klásti otázky, mluvil by málo kdo.
Veliká je daň hlouposti.
Schůze lidu nahradí mnohému mnoho insertů.
Neznám nic hroznějšího, než kdyby mně někdo předpověděl mou budoucnost.
Všecko by počeštil, jenom sebe ne.
Peníz nikdy neřekne: dosti.
Věděl to, pokud to neuměl definovat.
Příliš pravidelné věci jsou nepřirozené.
Naše dějiny jsou vlastně ukázky dějin.
Rád bych věděl, kolikrát může být člověk na př. v Brně za den napálen.
Dějiny ukazují, jak se člověk měnil.
Kdo nemá ducha, mívá mnoho anekdot.
Potřebuje-li město mnoho peněz, prodávej hodně draho „majetnictví“ svých ulic.
Dobrovolné daně nejvíce vynesou.
Nejdříve uvidíš u jiného, čeho nemáš sám.
Srovnejme životopisy v našem slovníku naučném s životopisy ve slovníku Meyerově a najdeme tu veliký rozdíl. Který?
