Stránka:Vymazal, František - Zrnka.djvu/112

Tato stránka nebyla zkontrolována

Konversační věty jsou formule.

Inkoust je pátý živel.

Také uvědomělost má své meze.

Učiti interpunkci podle větosloví je učiti hudbě potichu.

Kdo našel sto logických chyb, umí logiku lépe, než ten, kdo se ji učil.

Ctnost je odříkání.

Nejméně se umějí básníci vmyslit v roli diplomatů.

Doma je každý dost moudrý.

Stáří učí mlčet.

Pessimismus bývá pohořelý optimismus.

Boháč žije v jiném světě než dělník.

Nová doba počíná kritikou.

Fráze jsou polomrtvé myšlénky.

Kdo zabije frázi, vykoná dobrý skutek.

Mnozí lidé čtou jenom proto, aby nemusili myslit.

Dvojjazykost vede snadno k dvojjazyčnosti.

Aztekové v Mexiku a Inkové v Peru patří týmž právem do dějin jako staří Egypťané a Assyrové.

Nejslabší verš Kollárův je: Slavme slavně slávu Slávův slavných.

Přihlouplí lidé by se neměli graduovat.

Lidé tě mají konečně za to, zač se vydáváš.

Pravé vědě není nic malicherným.