že se čte pouhé b, čili že pod b není žádná samohláska. Původně se psávalo místo ב b s nullou ב̥.
Dlouhé í se píše: אִי a עִי: אִישׁ iš (muž), עִיר ír (město).
Krátké o je אָ(ז), עָ: אָזְנַיִם oz-na-jim (uši, zavřená slabika אָז se čte oz), עֳנִי oný (bída).
Dlouhé ó se píše אוֹ anebo אֹ, עוֹ anebo עֹ: אֹזֶן ózen (ucho), אֹן anebo אוֹן ón (egyptské město), עוֹלֵל ólél (dítě), עֹרֵב óréb (havran).
Slabika vó měla by se psáti zřetelně וֹ: עָוֹן ávón (vina), slabika óv pak ֹו: לֹוֶה lóve. Obyčejně se však píše za vó i za óv písmeno וֹ: עָוֹן, לוֶֹה.
Znak שׁ se může čísti óš, na př. עשֶׁר óšer (bohatství). Tečka na שׁ je společná písmenu š a předcházejícímu ajin.
Písmeno u je אֻ, ú אוּ atd.: אוּר úr (jméno Úr), עוּף úf (letěti).
Hláska וּ znamená také zdvojené v: עִוֵּר ivvér (slepý).
Dvojtečka (šva) :.
Souhláska s dvojtečkou na př. קְ se vyslovuje jako ke (s velmi krátkým e): קְטֹל ketól (zabij), קוֹלְךָ kóle-chá (tvůj hlas, hlas kól) atd. Jindy se
