Stránka:Vymazal, František - Hebrejsky snadno a rychle.djvu/12

Při kontrole této stránky se objevil problém

Pokud nebylo znaků pro samohlásky, psalo se na příklad slovo súsó (jeho kůň, kůň je sús) סוסו‎. Souhláska ו‎ (v) znamenala tu jednou ú a podruhé ó. Později psali zřetelněji סוּסוֹ‎ = súsó. Znak וֹ‎ je dlouhé ó, znak וּ‎ je dlouhé ú.

Hláska ó je vyšší než hláska ú. Proto je u וֹ‎ = ó tečka výš než u hlásky וּ‎ = ú.

Místo סוּסוֹ‎ = súsó stačilo by psát kratčeji סוּסֹ‎. Tečka nahoře u s סֹ‎ znamená také dlouhé ó.

Slabiku napíšeme: בּוֹ‎ anebo בֹּ‎.

Slabiku napíšeme בּוּ‎.

Slovo súsím (koně) se psalo původně סוסים‎. Hláska jód (י‎) zastupovala samohlásku i. Později přidali k tomuto jód ještě krátké i a psali סוּסִים‎ = súsím.

Dlouhou slabiku napíšeme בִּי‎. Původně je to bij.

Umíme psát slabiky (בָּ‎) a bol (בָּל‎). Ale jak napíšeme bo a bál?

Kdybychom napsali בּוֹ‎, četlo by se to (s dlouhým ó) a psané בָּל‎ je bol.

Tu si béřem na pomoc slabiku bol (בָּל‎) a píšeme בֳּ‎ = bo. Dvojtečka vpravo (ֳ‎) zastupuje jaksi nepřítomnou souhlásku l anebo jinou. Krátké o v otevřených slabikách se píše ֳ‎.

Dlouhou slabiku bál píšeme בָּֽל‎. Kolmá čárka (|) vlevo u ָ‎ stojí tu jako plot mezi ָ‎ (= á) a mezi následujícím l a hlásá: Čti znamení ָ‎ jak se patří, totiž jako