Třetí lekce.
V této lekci zahrneme napřed ty formy volapüku, které se nám zdají více méně zbytečnými. Již z toho co posud bylo řečeno, je patrno, že volapük jest sestrojen tak, aby se do něho z němčiny co nejsnáze překládalo. K vůli němčině vymyslil Schleyer trojí minulý čas, ač by snad jeden také stačil. Neboť volapük má býti především prostředkem dorozumění v obecném životě: pro obchodníky, cestovatele a drobnější korrespondenci. Na jazyk vlastně literární a akademický sotva se kdy povznese.
Němčina má, jak známo, trojí minulý čas:
- imperfektum čili polominulý: ich sah viděl jsem,
- perfektum či minulý: ich habe gesehen viděl jsem,
- plusquamperfektum či dávno minulý: ich hatte gesehen byl jsem viděl anebo také viděl jsem.
Volapük tvoří imperfektum předrážkou ä-: älogob ich sah.
Perfektum má, jak víme, předponu e-: elogob ich habe gesehen.
Plusquamperfektum vzniká předponou i-: ilogob ich hatte gesehen.
Nám a i mnohým ne-li všem Němcům bude těžko rozeznávati sluchem hlásky ä a e. Wilhelm Victor (die Aussprache atd. 1885) píše: »Kde ä anebo e znamenají krátkou hlásku, znějí obě stejně jako e (krátké otevřené e).« Z této příčiny je toto rozlišování leda pro oko.
