Stránka:Vlastivěda moravská - Příborský okres - 1917.djvu/73

Tato stránka nebyla zkontrolována
69


náboženské horlivosti a naplněno touhou mnohé nešváry v církvi napraviti, nýbrž mělo i podklad národně-politický. Kolonisaci na německém právu koncem XIII. a XIV. století provedenou cizinci, skoro vesměs Němci, domohli se jak v městech, tak i na místech výnosných velké převahy, což domácí obyvatelstvo v panstvu i v měšťanstvu těžce neslo a k novému uěení se přidalo. Následek toho byl, že Příborsko, jako zboží biskupské mnohého příkoří utrpělo v různých tehdejších bojích a nápadech vojsk husitských. Již v dubnu r. 1422, kdy kníže Zikmund Korybutovič[1] táhl z Krakova Těšínském k Olomouci, zajisté i Příborsko zakusilo svízelů, jakož i napotom. Pozoruhodno jest, že blízký hrad Odry patřil Puchalovi, polskému hejtmanu ve vojště Sirotků, odkudž posádka husitská r. 1428 z Oder a jiných měst dobyla Mor. Ostravy, ji obsadila a opevnila. Kníže Bolek těšínský s knížaty Bílým a Přemkem ratibořskými a Kazimírem opolským táhli na osvobození Ostravy. Jejich výprava bezpochyby špatně dopadla,[2] neb r. 1437 přiznává král Zikmund, že svěřil Hukvaldy i s příslušenstvím před několika lety se svolením biskupa a kapitoly svému strýci Bolkovi těšínskému, „ale kaziěi země mu j e j vydřeli*. Z toho[3] dá se souditi, že útok na Ostravu se nejen nezdařil, nýbrž Bolek pronásledován a blízké Hukvaldy útokem vojsk husitských dobyty. O dobytí Hukvald nabýváme jistoty z listu z r. 1565 biskupa Viléma Prusinovského k císaři Maxmiliánovi II. ve příěině Kozlovic. V něm stojí doslovně „také takoví listové toho Čapka, kterýž zrádně za válečných časů zámek Ukvald zlezl a předkům mým odňal“.[4] V listině Zikmundově uvádí se, že zboží hukvaldské i s městy několik let později pomocí Jana z Cimburka Tovačovského přešlo koupi v drženi Mikuláše Sokola z Lamberka, rovněž vůdce husitského, od něhož Zikmund Hukvaldy a Schauenstein za 3000 kop grošů vykoupil. V roce následujícím 1438 byl však již pánem na Hukvaldech pověstný táborský hejtman Jan Čapek ze San s bratry Janem a Pavlem z Kateřinic, kterýžto v bitvě u Lipan 30. května 1434 utekl ke Kolínu, z čehož „od mnohých vinen jest ze zrady, tak že potom dobří lidé neřádi prý s nim kvasili“.[5] Seděl pak na Hukvaldech, odevzdav se králi Zikmundovi do r. 1448.[6]


  1. P. XII. 156.
  2. Pr. T. 180.
  3. HH 14—15.
  4. Kopiář listů bisk. Vil. Prusinovského ve V. M. O. 1894, str. 68.
  5. HI 14.
  6. P. XIII. 154.