Stránka:Vítězslav Hálek - Večerní písně - 1859.djvu/55

Tato stránka byla ověřena
XLVI.

Já na čas dlouhý oněměl,
tak jako skála pustá;
však jedno Tvé políbení
mi rozvázalo ústa.

To bylo jak dešť májový
na půdu deště lačnou;
teď sladké písně v duši mé
zas hojně rašit začnou.