Tato stránka byla ověřena
XIV.
Již stalo se. Má duše bez Tebe
se necítí již celou víc;
ba sebe myslit bez Tebe,
by bylo — nebýt živu víc.
S mou duší již jsi setkaná.
Ty’s chloubou její, radostí —
Ty’s touhou mou, mou útěchou,
mou rozkoší — mou žalostí.
Z mých pustých dnů mi nebe tkáš,
jak nevěsta svatební šat;
Ty ve mně bdíš, Ty ve mně sníš,
Co já, co Ty — nevím již rozeznat.
Co osud můj — mně lhostejno.
Vímť, čí jej ruka upřádá.
Z Tvé ruky — byť i zkázu vzít —
i v tom se nebe zakládá.
