Stránka:Svetozor r25 c22 text.pdf/7

Tato stránka byla zkontrolována


Jak svět se vám kdy odvděčí?
když v duše jejich padly stíny
v tom těžkém boji za vavříny,
vždy měli ret, jenž vyléčí,
Vy vždy jste anděly jim byly,
když z poesie zřídla pili,
až nesmrtelnosť vykoupili,
dar bohů, poklad největší!

Ó, luzné zjevy čarokrásné,
vy, jež jste samy poesií,
já vím, můj život dříve zhasne,
než do věků své jméno vryji…
Já bez lásky jdu světem sám.
Já vím, že vavřín pro mne není,
že dříve klesnu v zapomnění,
než dojdu v slávy zlatý chrám,
já vím, mně dojít není přáno
ve věčné slávy zlaté ráno,
jež vyvoleným uchystáno —
já dříve zajdu v náruč tmám —

Já vše to vím. Leč jestli jednou
i k mým se skráním láska skloní
a zlíbá-li mi hlavu bědnou
a budu-li kdy zpívat o ní:
v té tmě, jež losem malých jest,
ó, čarokrásné, luzné ženy,
rád spáti budu zapomněný —:
jen o ní dál ať žije zvěsť,
jen jí svůj přejte úsměv měkký,
ať jako vy v ty pozdní věky
i ona krásou, ctností, vděky
dál září, hvězda v kruhu hvězd!

Bohdan Kaminský.



Kapelníci při chrámě sv. Víta v Praze.

Napsal J. Debrnov.

Jako chrám sv. Víta býval vždy předním a nejslavnějším mezi chrámy pražskými, tak byl též úřad ředitele kůru čili kapelníka při chrámě tom předním místem po stránce hudební, a kapelníci zaujímali přední místo mezi hudebníky pražskými, zejména ve věku 18., náležejíce zároveň k nejslavnějším skladatelům českým. Různé arciť byly poměry, pokud se týká zpěvu bohoslužebného, v době starší až do 16. věku a v době pozdější. Rozkvět umění hudebního nastal v zemích českých za panování Karla IV., jenž podporován měrou největší proslaveným Arnoštem z Pardubic, prvním arcibiskupem pražským, měl péči o zvelebení zpěvu posvátného. Známo jest, že k účelu tomu založil Karel IV. zvláštní sbor mausionářů, totiž 24 duchovních, jejichž povinností bylo denně zpívati hodinky na kůru Mariánském. Představeným jejich byl praecentor (předpěvec), jemuž náleželo řízení veškerého zpěvu ve chrámě.

Mimo to ustanoveno bylo 30 duchovních zpěváků kůrových čili choralistů, jejichž povinností bylo pomáhat v kůru při zpěvu bohoslužebném; tyto žáky čili choralisty přijímal kněz kantor po zkoušce ze zpěvu a čtení.[1] Zpěvu vyučovali na školách kolegiátních i klášterních kantor a succentor. Při škole svatovítské v Praze, jež pokládána za vyšší nade všecky ostatní školy, neměl kantor žádné služby ve škole, nýbrž pouze při chrámě, a byl tudíž samostatným ředitelem kůru čili kapelníkem.

Děkan kapitulní měl dohled nad celým zachováváním pořádku při službách božích a kantor jemu podřízený pečoval o dobrý zpěv a o uvedení k němu mladšího duchovenstva a žákovstva.[2]

Za panování císaře Rudolfa II., jenž v Praze měl stálé sídlo, vydržována zvláštní dvorní kapela, jíž náleželo pečovati o hudbu ve chrámě i mimo chrám. Vrchním kapelníkem byl Philippus de Monte,[3] rodilý z Nízozemí, od r. 1568—1603, a po něm Lambertus de Sayve v r. 1600—1614. Po smrti císaře Rudolfa II. r. 1612 odstěhoval


  1. Tomek. Dějepis Prahy III., 150.
  2. Tomek. D. P. III., 194.
  3. Köchel. Hof M. K. Wien 1869, 49 a 52.