5. קולי mohlo by býti položeno v akk. významem בקולי »svým hlasem«, čímž označen způsob volání; zde jest ale podmětem, který jest zastoupen ve slovese אֶקְרָא zájmenem já: Můj hlas… já volám, volávám קראתי. Trůnem Božím na arše byla křídla cherubínů; v přeneseném smyslu může Sion zobrazovati nebeský trůn Boží, jak ho uvádí sv. Pavel: »Ale přistoupili jste k hoře Sionu, a k městu živého Boha, nebeskému Jerusalému«… (Hebr. 12 22).
Zůstává poněkud pochybno, zdali se již za doby Davidovy nazýval Sion všeobecně »horou svatou«?
L. 6Já jsem si lehl a usnul jsem,
A vstal jsem, neboť Hospodin mne pozvedl.
L. 7Nebudu se báti tisíců lidu obkličujícího mne:
Povstaň, Hospodine, spasiž mne, Bože můj!
H. 6Já jsem se položil a usnul jsem,
Probouzím se, jelikož mne Jahve drží.
H. 7Nebojím se mnoha tisíců lidu,
Kteří se táborem kladou kolem mne.
H. 8Vstaniž, Jahve, pomoz mi, Bože můj!
6. V této právě době dostalo se žalmistovi ochrany Boží a tato zkušenost jest mu pohnutkou důvěry v Boha. Obklíčen nepřáteli ulehl si a usnul; může vstáti proto, poněvadž ho chrání a pozvedá Hospodin (hebr. drží, podporuje). Též Př. 3 24.
7. Nebojím se tisíců — v hebr. mnoha tisíců — lidu obkličujícího mne: bojovného lidu, který jest položen táborem kol něho, se nebojí, ani kdyby byl samoten s Bohem proti nim. Povstaň, Hospodine, spasiž mne náleželo by dle massor. znění k v. 8. a jest počátkem nové prosby za osvobození. Dopustil Hospodin, že mohli nepřátelé spravedlivého sevříti, zdálo se tehdy, že se o žalmistu nestará, ale nyní prosí: Vstaniž, Jahve, pomoz mi, Bože můj. První slova modlili se kněží, kdykoliv zvedali na pochodu Israelských archu úmluvy (Num. 10 35).
6. Imperf. יִסְמְכֵנִי vyjádřeno, že jest podpora Boží stálá.
7. Čítáme-li hebr. v. 8a ještě k v. 7., pak sestává následující v. 8. ze dvou částí, jako všechny ostatní ; 7. stal se ale ovšem delším.
