lidu.« (13.) V tom přišel posel k Davidovi, řka: »Srdce Israelských obrátilo se k Absolonovi (za A.)«. Verš 9. prozrazuje též, že má skladatel žalmu péči o veškeren lid Boží, taková modlitba slušela nejspíše hlavě národa (Davidovi).
Žalm tento nebyl asi složen na útěku Davidově, ale později, kde do něho vloženy ony city, jež ovládaly srdce stísněného Davida při jeho útěku. Ranní písní ho můžeme jmenovati dle v. 6., kde vzpomíná, že procitá po spánku za ochrany Jahve. Dle téhož 6. verše jmenuje de Lagarde, Hoberg tento žalm večerní písní.
Dle obsahu i dle počtu veršů lze ho rozděliti ve čtyři sloky: nejprve popisuje svůj stav, uvádí důvod své důvěry v Boha, vyslovuje tu důvěru a modlitbu.
L. 2Hospodine, jak jsou četní, kdož mne sužují!
Mnozí vstávají proti mně.
L. 3Mnozí mluví mé duši:
Není jemu spásy v jeho Bohu.
H. 2Jahve, jak četní jsou moji sužovatelé;
Mnozí povstávají proti mně!
H. 3Mnozí mluví o mně:
»Pro něho není (žádné) pomoci u Boha«. Sélā.
2. Žalmista vidí proti sobě množství protivníků a nepřátel, jichž stále přibývá, a ve své tísni obrací se k svému Pánu, k Bohu, který jej Svým králem učinil; na Bohu Jahve jest, poskytnouti v soužení pomoci Svému králi. Jak jsou četní! volá a spolu se tomu diví i neříká; dvakrát ještě opakuje: mnozí povstávají proti nmě, mnozí… Stesk jeho jest tím hlubší, když uvažuje, že jeho poddaní se stali jeho sužovateli, že jeho přátelé povstávají proti němu.
3. Mnozí mluví mé duši; s ohledem na následující: »pro něho« — přeložíme lépe de anima mea: »mozí mluví o mně, jako bych byl úplně ztracen: Pro něho není pomoci u Boha — tím méně ovšem ulidí. Tvrdí, že ho Bůh opustil; toto tvrzení jest zbožnému pěvci bolestnějším, než jakákoliv pohana. Podobně tupil Semei Davida slovy: »Obrátilť na tebe Hospodin všelikou krev domu Saulova
