zaný, což se později stalo vlastním jménem jako řecké χριστός.
3. Nepřátelé a protivníci Boží udávají příčinu svého vzbouření slovy> Roztrhněme jejich pouta: pouta, provazy, jho jsou obrazy vlády, panování, z druhé strany znamenají porobu a poddanství. Bezbožným jest zákon Boží těžkým jhem, tuhým poutem, jehož se chtějí zbaviti; skoro při každém zlém úkonu cítí varovný hlas svědomí, kterýž mu připomíná zákon a tolikráte též cítí nepříjemnost, tíhu tohoto zákona — staví se proti náklonnostem, proti zvykům bezbožného. Z oněch slov vyznívá urputnost, pýcha a pohrdání Bohem; podobně vytýkáno lidu za Jeremiáše (2 20): »Zlomil jsi mé jho, přetrhal jsi moje pouta a řekl jsi: Nesloužím!«
Odpor bezbožných v těchto verších naznačený vidíme v plné síle vyvinutý za dob Kristových; Židé se radili proti Kristu, pohané jim v tom pomáhali, neboť i Heroda dlužno čítati ku pohanům. Tehdy volali: »Nechceme, aby tento nad námi kraloval« jako oni poddaní v podobenství (Luk. 19 14).
1. Žalmista líčí bouři proti Messiáši; nelze proto právem z tohoto líčení souditi o tom, že by žalmlsta v podobné bouři byl žil. ריק. jest přídavným jménem: marné, ničemné; V ř. κενό (Aq. příslovcem κενῶς)
2. יתיצבו opravuje Lagarde (Prophetae Chaldaice 1872 str. XLVI) v יִתְיָעֲצוּ (83 4) radí se, rokují - čehož zde třeba není. נוסדו dle syr. אֶסְתַוַד (סְוָדָא řeč) rozmlouval, umlouval se; Vulg. překládá (h. סוֹד důvěrná porada) dle řeckého συνήχθησαν, sv. Jer. tractabunt, Aq. ἐπαρρησιάσαντο. Poněvadž jest církev pokračováním díla Kristova a poněvadž v ní Kr. žije, obracela se bouře bezbožných i proti církvi; pronásledování počínala velmi často působením králů a knížat.
Po tomto verši jest někdy v hebr. סלה διάψαλμα. (Viz v úvodu str. XXVII.)
3. Příp. מוֹ, ָמוֹ, ֵמוֹ vyskytuje se v básnických knihách hebrejských; v aram. הִמּוֹ arab. húmu, ethiop. tômû.
Zbožný necítí tíže zákona Božího »není pod zákonem,« jemu jest toto jho sladkým a břímě Kristovo »lehkým« (Mat. 11 30).