jako surgere i stare, nebudou státi, neostojí na soudu (doplniti dlužno z parallelního následujícího verše: spravedlivých), mezi spravedlivými, tam kde spravedliví budou souzeni, kde spravedlivi ostojí. Tím není míněn ani posmrtný soud, ani soud poslední, neboť i při spravedlivém, lidském soudu propadne věc bezbožných a oni neobstojí. Druhá část verše vypovídá podobně: ani hříšníci ve shromáždění (některé latinské texty mají dle hebr. a řeck. βουλή consilium — v radě) spravedlivých; není tam jejich místa, nemají se spravedlivými nic společného.
5. בַּמִּשְׁפָּט se členem vykládal Abenezra a j. s významem ukazovacího zájmena: na onom soudu — totiž všeobecném, neboť tak jest tento soud משפט jmenován i v Kaz. 12 14. Podobně i sv. Otcové ve smyslu: Bezbožní v den vzkříšení nebudou moci státi mezi spravedlivými, neboť jim určena jest záhuba; aneb též: budou skloněni neb na zemi položeni v den soudu, kdežto spravedliví budou státi. Připomenouti dlužno, že bylo klamným míněním některých israelských učitelů, že zavržení vůbec z mrtvých nevstanou, že spolu s tělem jejich i duše úplně zhyne.
L. 6Neboť zná Hospodin cestu spravedlivých,
A cesta bezbožných zajde.
H. 6Zajisté zná Jahve cestu spravedlivých,
Ale cesta bezbožných končí záhubou.
6. Bůh zná cestu spravedlivých, pečuje, schvaluje a chrání ji, a ví, že cesta tato obstojí, že se na ní zachovají; naproti tomu však cesta, snahy, jednání bezbožných hyne, totiž záhubou končí. A zajisté nevede cesta, život bezbožných k určenému konci, nadarmo pracují, nadarmo žijí, žádného prospěchu ze svého života nemají — ale ovšem zkázu a záhubu.
Ku mravnímu výkladu lze vážných slov ž. užiti velmi přirozeně: 1. verš ukazuje, čím se člověk stává bezbožným; následuje rady bezbožných, jejich příkladu, přidá se ku společnosti rouhačů. Kdo blaho, štěstí hledá — a touží po něm každý — tomu ukazuje k němu cestu verš 2.
