přímo proti vůli a přikázáním Božím, v hříších si libují. A na stolici morové (zkázy), hebr.: v sedění posměvačů, (v žalmech a v Přísl. o tupičích náboženství a zákona, tedy) rouhačů nesedá: není mezi těmi, kteří posmívají se, opovrhují zákonem Božím, nebývá v jejich shromáždění. Stolicí morovou bylo by vyjádřeno, že není ve shromáždění (»cathedra« má ten význam i ž. 106 32), v němž jest tupení zákona morovou nemocí, neb nákazou.
1. אַשְׁרֵי psáno též אַשְׁרֵי jest váz. Stav množ. č. slova אֶשֶׁר neb אָשָׁר (אִשּׁר, assyr. ašâru dobrým býti) a značí celý obsah a objem blaha a štěstí; zde jest již jen mezislovcem »blaze«. רְשָׁעִים protiva צדעקים.
Abire odejíti, jíti někam; rozdílu εις a εν nebylo v pozdější řečtině šetřeno; zde dle Tertull.: qui non abiit in concilium impiorum.
I při podstatných jménech: rada, cesta, stolice, i při slovesech: nechodí, nestává, nesedí — jest stupňování.
L. 2Ale v zákoně Hospodinově jeho vůle,
A o jeho zákoně přemýšlí dnem i nocí.
H. 2Ale v zákoně Jahve jeho zalíbení,
A o jeho zákoně přemýšlí dnem i nocí.
2. Spravedlivý člověk nenaklonil se, nepřilnul ku zlému, ale jeho vůle, v hebr. jeho náklonnost, zalíbení se nese k zákonu Boha Jahve. Následující slova ukazují, k čemu jej zalíbení zákona vede: přemýšlí (meditabitur — zde zase dle hebr. přítomným časem) μελετήσει (obírati se něčím, pěstovati, cvičiti se v něčem) o Jeho zákoně stále. Řecký výraz podává smysl těch slov nejlépe: spravedlivý obírá se v mysli zákonem Božím, jest jeho pamětliv, jmenovitě tehdy, kdy se v něm může cvičiti slovem, neb skutkem; cvičí se v zachovávání zákona dnem i nocí t. j. stále. Stále nemíní se v přísném smyslu slova, ale tak, že zachovává zákon a projevuje dbalost zákona, kdykoliv se k tomu příležitost naskýtá.
Tím podány hlavní rysy toho, jak se chová každý spravedlivý vůbec; žalmista nepopisuje zde určité osoby.
2. כִּי אִם po záporu: ale § 95., 2.
Zákon תורת י״ byl v této době již znám.
