Doufej v Boha, neboť ještě ho budu chváliti,
Spasení své tváře a svého Boha.
Žalm 41. se modlíme o Božím Těle; v ten den svolává nás Církev slovy žalmu k svatostánku a hodům nejsvětější Svátosti. Chce v nás vzbuditi touhu po nejsvétějším Těle Páně, aby nám bylo útěchou v tom putování na světě a zárukou blaženého života. Tam jest tvůj Bůh! Proč bys byla smutnou, zbožná duše? Doufej!
Modlíme se jej za věrné zemřelé. I tu vyjadřuje Církev touhu těch trpících duší po Bohu, po nebeském království. Bůh jest spásou těch duší! Žalm jest též určen v den sedmi Bolestí P. M. (pro v. 4.); v. 2—4. při svěcení křestní vody.
42. žalm. (H. 43.)
Jest to třetí sloka k písni ž. 41.; obsahuje prosbu plnou důvěry.
Ve Vulgatě: L. 1Davidův žalm.
Suď mne, o Bože, a rozhodni můj spor
Proti lidu, který není svatým;
Od zlomyslného a lstivého muže mne vysvoboď.
L. 2Neboť ty jsi, Bože, má síla;
Proč jsi mne zapudil?
A proč jest mi choditi v smutku,
Když mne nepřítel souží?
L. 3Vyšli své světlo a svou pravdu;
Ty mne povedou
A uvedou na tvou svatou horu,
A do tvých stanů.
L. 4A vstoupím k oltáři Boha,
K Bohu, který obveseluje mou mladost.
Budu tě chváliti na citaře,
Bože, Bože můj!
H. 1Zjednej mi právo, Bože, a veď mou při
Proti lidu nelaskavému;
Od muže lstivého a zlomyslného mne vysvoboď.
H. 2Neboť ty jsi, Bože, má ohrada;
Proč jsi me zavrhl?
