věčných trestů. Jest pravda, že hříšník svou zlobou רעה do záhuby přichází, ale v tomto verši na to váhy neklade. אָשַׁם které překládá Vulg. delinquere, znamená proviniti se, vinu na se uvaliti, ale zde: nésti, trpěti následky viny, provinění, býti v hněvu, pod hněvem B. jak dí i sv. Jan 3³⁶ ἡ ὀργὴ τοῦ θεοῦ μένει ἐπ᾽ αὐτόν.
23. Spravedliví trestu neutrpí, ale »setře Bůh veškeru slzu s jejich očí« (Zjev. 21⁴).
Tento žalm ukazuje, jak chrání Bůh svými anděly ony, kteří se ho bojí (v. 8). Modlíme se ho o svátcích sv. Andělů strážných. Ti chrání nás od pokušení, od nebezpečí duše — to jsou nejhorší tísně a soužení, tribulationes, z nichž nás často anděl vytrhne.
Sv. apoštolové učili nás moudrosti, zákonům a bázni Boží (12), oni byli vesměs mučeni, ale Bohem zachráněni pro nebe a oslaveni; proto jest určen tento žalm ke dnům sv. apoštolů a z podobných příčin i na památku svatých mučenníků.
34. žalm. (H. 35.)
Prosba za ochranu proti nepřátelům.
Žalmista prosí, aby mu Hospodin jako obrněný bojovník přispěl v jeho boji proti zuřivým nepřátelům; když je ztrestá a zahynou, bude žalmista Boha velebiti (1—10). Tito nepřátelé jsou nevděční, za dobré odplácejí se žalmistovi tím nejhorším, radí se na něho; zachraň mou duši, já tě budu velebiti ve velkém shromáždění (11—18). Po třetí opakuje svou prosbu, líčí přetvářku nepřátel a opět slibuje vděčnost (19-28).
Žalm jest připsán Davidovi. Poněvadž si žalmista stěžuje nejvíce do nevděčnosti svých nepřátel, kterým dříve jen dobré prokazoval, při jejichž zármutku i sám truchlil jako matka truchlí nad ztrátou svého dítka, můžeme se domnívati, že jsou tím naznačeni přátelé Saula, kteří bývali dříve i přátely Davida. Když Saul Davida pronásledoval, odtrhli se od Davida a tím větší bolest a zármutek jemu působili, čím ukrutnějšími a nelítostnými se jevili.
