א H. 2. Velebiti chci Jahve každého času,
Ustavičně (bude) jeho chvála v mých ústech.
ב H. 3. Hospodinem se chce honositi má duše,
Slyší to utištění a radují se.
ג H. 4. Zvelebujte Jahve se mnou,
A oslavujme jeho jméno společně.
2. Společně s pokornými trpiteli a věrnými chce žalmista velebiti Boha. Činí tak z vděčnosti, že se mu ukázal Bůh býti spomocníkem a vysvoboditelem. Nikdy toho nechce zapomenouti; s důrazem dí: Velebiti chci H. každé doby, Ustavičně jeho chvála v mých ústech bude, pokud budu živ.
3. Svou chloubu vloží žalmista v Hospodina, jím se chce honositi, poněvadž byl k němu tak dobrotivým. Aby byla jeho chvála mocnější, hledí si přidružiti ještě jiné: Ať to slyší pokorní, tiší, dle hebr. utištění, tiší trpitelé, kteří v Boha doufají; ti se zaradují, když uslyší, jak mne Bůh vysvobodil.
4. Přímo je oslovuje a vyzývá, aby společně zvelebovali Hospodina, oslavovali jeho jméno, aby chválou vyznávali velikost, vysokost Jahve.
1. Vultum immutare jako v 1. Kr. 21¹⁴ tvářiti se bláznem, choromyslným. I tam jest וַיְשַׁנּוֹ אֶת־טַעְמוֹ (chuť, smysl, mysl) jako zde; LXX přeložili πρόσωπον, aram. jeho mysl מַדָּעֵיהּ. Zcela odchylným jest nadpis syr.: »Když šel (David) k domu Páně a dával kněžím prvotiny.«
2. Vždy může v přeneseném smyslu znamenati: že dlužno chváliti Boha v době štěstí i v době utrpení a neštěstí.
3. Laudari, jako 9²⁴. עֲנָוִים utištění, bídní עֲנָיִים tiší.
L. 5. Hledal jsem Hospodina a vyslyšel mne,
A ze všech mých soužení mne vyprostil.
L. 6. Přistupte k němu a vyjasní se vám,
A vaše tváře neprojeví zahanbení.
L. 7. Ten ubohý volal a Hospodin ho vyslyšel,
A ze všech jeho soužení ho vysvobodil.
L. 8. Položí (se) Hospodinův anděl kolem těch, kteří se ho (Boha) bojí,
A vysvobodí je.
