Žalm dýše velkým klidem, milou prostotou, ukazuje něžnou péči Boží prozřetelností asi tak, jako podobenství dobrého pastýře Pána Ježíše (Jan 10 1). Povzbuzuje k důvěře a ku vděčnosti.
Píseň má dvě části: Obraz pastýře a obraz hostitele. Theodor z Mopsvestie klade žalm v dobu, když se Israel vracel z Babylona. Dle verše 6. ale by se teprve těšili, že budou moci bydliti v domě Páně; tedy by byli před návratem.
L. 1.Davidův žalm.
Hospodin mne vodí a nebude se mi ničeho nedostávati.
L. 2.Na místě, (kde jest) pastva, mne usazuje.
K vodě, (kde jest) občerstvení, mne vyvádí,
L. 3.Mou duši (usláblou) vrací.
Provádí mne po spravedlivých stezkách
Pro své jméno.
L. 4.Také, když bych chodil středem smrtelného stínu,
Neobávám se neštěstí, neboť ty jsi se mnou.
Tvůj prut a tvá hůl mně dávají útěchu.
H. 1.Davidův žalm.
Jahve jest můj pastýř, neutrpím nedostatku.
H. 2.Na travnatých pastvinách mne usazuje,
K vodám klidu mne vodí.
H. 3.Mou duši občerstvuje.
Provádí mne po pravých stezkách
Pro své jméno.
H. 4.I kdybych chodil v temných údolích,
Nebojím se neštěstí, neboť ty se mnou (jsi);
Tvůj prut a tvá hůl dávají mně útěchu.
1. Hospodin mne vodí ποιμάνει jest můj pastýř (hebr.) Jako ve starém Zákoně (Ž 73 1, 76 21, 77 52.70, 78 13, 79 1, Is. 40 11, Ez. 34 11.19), tak i v novém (Hebr. 13 20, 1 Petr 2 25) jest přirovnáván poměr Boha k věrnému lidu k obrazu pastýře a oveček velmi často. Nebude se mi ničeho nodostávati: Poněvadž jest Hospodin všemocný, nejvýš moudrý a laskavý, může dáti tomu, koho vede, vše potřebné v nejhojnější míře, v pravý čas, a činí tak ze své neskonalé
