Tato stránka byla zkontrolována
Pes a vlk.
Zchudlý vlk psa vyžralého zrána
Potkal lesem kdys, chlap jemnostpána.
Pěkný, tlustý břich mu dělal laskominy;
Neb již dávno žádné neměl skopoviny.
„Čímž ty,“ praví, „na tom světě žiješ?
Co pak jídáš, že tak valně tyješ?
Já, jenž více nežli ty mám moci,
Ve dne lovím, uzpejzám i v noci,
Zbíhaje vše, pole, lesy, houště,
Vsi i pouště,
„Za jedno jsem, jak mne vidíš tady,
Hubený a hrozné trpím hlady.“
„Chceli se ti,“ odpoví pes, „se mnou jíti,
Můžeš jako já se dobře míti.
Bys jen uměl rovně sloužit mému
pánu milostnému.
„Jakž to, prosím?“ — „Abys u vrat leže,
Pilně dnem i nocí bdě a střeže,
Strašil zloděje, a z chodců nikomu
Nedal do domu.
„Já jsem hotov! — nyní snáším sněhy, deště,
Vece vlk: a k tomu ostrý život ještě,
